1 Salmo di Asaf.

O Dio, le nazioni sono entrate nella tua eredità,

hanno contaminato il tuo santo tempio,

hanno ridotto Gerusalemme in un mucchio di rovine;

2 hanno dato i cadaveri dei tuoi servi

in pasto agli uccelli del cielo,

la carne dei tuoi santi alle bestie della terra.

3 Hanno sparso il loro sangue come acqua

intorno a Gerusalemme,

e non c’è stato alcuno che li seppellisse.

4 Noi siamo diventati oggetto di derisione per i nostri vicini,

oggetto di scherno e di beffa

per quelli che ci circondano.

5 Fino a quando, o Eterno? Sarai tu adirato per sempre?

La tua gelosia arderà come un fuoco?

6 Riversa la tua ira sulle nazioni che non ti conoscono

e sui regni che non invocano il tuo nome,

7 poiché hanno divorato Giacobbe

e hanno devastato la sua dimora.

8 Non ricordare contro di noi le iniquità dei nostri antenati;

affrettati, ci vengano incontro le tue compassioni,

poiché siamo molto angosciati.

9 Soccorrici, o Dio della nostra salvezza,

per la gloria del tuo nome,

liberaci e perdona i nostri peccati,

per amore del tuo nome.

10 Perché direbbero le nazioni: "Dov’è il loro Dio?".

Fa’ che la vendetta del sangue sparso dei tuoi servitori

sia nota fra le nazioni, davanti agli occhi nostri.

11 Giunga davanti a te il gemito dei prigionieri;

secondo la potenza del tuo braccio,

scampa quelli che sono condannati a morte.

12 Restituisci ai nostri vicini sette volte tanto

l’oltraggio che ti hanno fatto, o Signore!

13 E noi, tuo popolo e gregge del tuo pascolo,

ti celebreremo in eterno,

proclameremo la tua lode per ogni età.

1 Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady. 2 Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským. 3 Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával. 4 Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás. 5 Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé? 6 Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají. 7 Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili. 8 Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni. 9 Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své. 10 Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita. 11 Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných. 12 A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane. 13 My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.