1 Per il Maestro del coro. Di Davide.

Io mi confido nell’Eterno.

Come potete voi dire all’anima mia:

"Fuggi al tuo monte come un uccello?".

2 Poiché, ecco, gli empi tendono l’arco,

aggiustano le loro frecce sulla corda

per tirarle nell’oscurità contro i retti di cuore.

3 Quando le fondamenta sono rovinate

che può fare il giusto?

4 L’Eterno è nel suo tempio santo;

l’Eterno ha il suo trono nei cieli;

i suoi occhi vedono,

le sue pupille scrutano i figli degli uomini.

5 L’Eterno scruta il giusto,

ma l’anima sua odia l’empio e colui che ama la violenza.

6 Egli farà piovere sull’empio carboni accesi;

zolfo e vento infuocato sarà la parte del loro calice.

7 Poiché l’Eterno è giusto; egli ama la giustizia;

gli uomini retti contempleranno il suo volto.

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče? 2 Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem. 3 Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil? 4 Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských. 5 Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho. 6 Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich. 7 Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.