1 Venite, cantiamo con gioia all’Eterno,

mandiamo grida di gioia alla rocca della nostra salvezza!

2 Presentiamoci a lui con lodi,

celebriamolo con salmi!

3 Poiché l’Eterno è un Dio grande,

e un gran Re sopra tutti gli dèi.

4 Nelle sue mani stanno le profondità della terra,

e le altezze dei monti sono sue.

5 Suo è il mare perché egli l’ha fatto,

e le sue mani hanno formato la terra asciutta.

6 Venite, adoriamo e inchiniamoci,

inginocchiamoci davanti all’Eterno che ci ha fatti!

7 Poiché egli è il nostro Dio,

e noi siamo il popolo che egli pasce,

e il gregge che la sua mano conduce.

8 Oggi, se udite la sua voce,

non indurite il vostro cuore come a Meriba,

come nel giorno di Massa nel deserto,

9 quando i vostri padri mi tentarono,

mi misero alla prova sebbene avessero visto le mie opere.

10 Quarant’anni ebbi in disgusto quella generazione,

e dissi: "È un popolo sviato di cuore;

essi non conoscono le mie vie".

11 Perciò giurai nell’ira mia:

"Non entreranno nel mio riposo!".

1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho. 2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu. 3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy, 4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou. 5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly. 6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším. 7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho, 8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti, 9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé. 10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých. 11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.