1 Dio delle vendette, o Eterno,

Dio delle vendette, rivelati nel tuo fulgore!

2 Ergiti, o giudice della terra,

rendi ai superbi quanto si meritano!

3 Fino a quando gli empi, o Eterno,

fino a quando gli empi trionferanno?

4 Fanno discorsi arroganti,

tutti i malfattori si vantano.

5 Schiacciano il tuo popolo, o Eterno,

e opprimono la tua eredità.

6 Uccidono la vedova e lo straniero,

ammazzano gli orfani

7 e dicono: "L’Eterno non vede,

il Dio di Giacobbe non se ne cura".

8 Abbiate intendimento, o insensati!

E voi, stolti, quando sarete saggi?

9 Chi ha formato l’orecchio forse non sente?

Chi ha fatto l’occhio forse non vede?

10 Colui che corregge le nazioni non le punirà,

lui che impartisce all’uomo la conoscenza?

11 L’Eterno conosce i pensieri dell’uomo,

sa che sono vanità.

12 Beato l’uomo che tu correggi, o Eterno,

e ammaestri con la tua legge

13 per dargli sollievo nei giorni dell’avversità,

finché la fossa sia scavata per l’empio.

14 Poiché l’Eterno non respingerà il suo popolo

e non abbandonerà la sua eredità.

15 Il giudizio sarà di nuovo fondato sulla giustizia,

e tutti i retti di cuore lo seguiranno.

16 Chi sorgerà per me contro i malvagi?

Chi sarà al mio fianco contro i malfattori?

17 Se l’Eterno non fosse stato il mio aiuto,

a quest’ora l’anima mia abiterebbe il luogo del silenzio.

18 Quand’ho detto: "Il mio piede vacilla",

la tua bontà, o Eterno, mi ha sostenuto.

19 Quando ero turbato da grandi preoccupazioni,

le tue consolazioni hanno confortato l’anima mia.

20 Il trono dell’ingiustizia ti avrà forse per complice?

esso, che trama oppressioni in nome della legge?

21 Essi si lanciano assieme contro l’anima del giusto

e condannano il sangue innocente.

22 Ma l’Eterno è il mio riparo,

e il mio Dio è la rocca in cui mi rifugio.

23 Egli farà ricadere su di essi la loro iniquità

e li distruggerà per la loro malizia;

l’Eterno, il nostro Dio, li distruggerà.

1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se. 2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným. 3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati, 4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti? 5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati? 6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti, 7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův? 8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte? 9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří? 10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění? 11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost. 12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ. 13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma. 14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá, 15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce. 16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost? 17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení. 18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne. 19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou. 20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost, 21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují? 22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého. 23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.