1 Per il Maestro del coro. Di Davide.
Lo stolto ha detto nel suo cuore: "Non c’è Dio".
Si sono corrotti, si sono resi abominevoli nella loro condotta;
non c’è nessuno che faccia il bene.
2 L’Eterno ha riguardato dal cielo sui figli degli uomini
per vedere se vi fosse qualcuno che avesse intelletto,
che cercasse Dio.
3 Tutti si sono sviati, tutti quanti si sono corrotti,
non c’è nessuno che faccia il bene, neppure uno.
4 Sono dunque senza conoscenza tutti questi malvagi,
che divorano il mio popolo il mio popolo come se fosse pane
e non invocano l’Eterno?
5 Ma ecco, sono presi da grande spavento
perché Dio è con la gente giusta.
6 Voi cercate di confondere le speranze del misero,
perché l’Eterno è il suo rifugio.
7 Oh, chi recherà da Sion la salvezza d’Israele?
Quando l’Eterno ricondurrà dalla cattività il suo popolo,
Giacobbe festeggerà, Israele si rallegrerà.
1 Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré. 2 Hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha. 3 Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. 4 Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, že zžírají lid můj, jako by chléb jedli? Hospodina pak nevzývají. 5 Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého. 6 Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho. 7 Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.
Domínio Público. Esta tradução bíblica de domínio público é trazida a você por cortesia de eBible.org.