1 Preghiera dell’afflitto quand’è abbattuto e spande il suo lamento davanti all’Eterno.

O Eterno, ascolta la mia preghiera e giunga fino a te il mio grido!

2 Non nascondermi il tuo volto nel giorno della mia sventura;

inclina a me il tuo orecchio;

nel giorno che io grido, affrettati a rispondermi.

3 Poiché i miei giorni svaniscono come fumo

e le mie ossa si consumano come un tizzone.

4 Il mio cuore affranto si secca come l’erba;

ho perfino dimenticato di mangiare il mio pane.

5 A forza di gemere,

la mia pelle si attacca alle mie ossa.

6 Sono simile al pellicano del deserto,

sono come il gufo dei luoghi desolati.

7 Veglio e sono come il passero solitario sul tetto.

8 I miei nemici mi oltraggiano ogni giorno;

quelli che mi odiano imprecano contro di me,

si servono del mio nome per bestemmiare.

9 Io mangio cenere come fosse pane,

mescolo con lacrime la mia bevanda

10 a causa della tua indignazione e del tuo cruccio;

perché mi hai sollevato in alto e gettato via.

11 I miei giorni sono come l’ombra che si allunga

e io inaridisco come l’erba.

12 Ma tu, o Eterno, regni per sempre,

e il tuo ricordo dura per ogni generazione.

13 Tu sorgerai e avrai compassione di Sion,

poiché è tempo di averne pietà;

il tempo fissato è giunto.

14 Perché i tuoi servi amano le sue pietre,

e hanno pietà della sua polvere.

15 Allora le nazioni temeranno il nome dell’Eterno,

e tutti i re della terra la tua gloria,

16 quando l’Eterno avrà riedificata Sion

e sarà apparso nella sua gloria.

17 Egli darà ascolto alla preghiera dei desolati

e non disprezzerà la loro supplica.

18 Questo sarà scritto per la generazione futura

e il popolo che sarà creato loderà l’Eterno,

19 perché egli guarda dall’alto del suo santuario;

dal cielo l’Eterno osserva la terra

20 per ascoltare i gemiti dei prigionieri,

per liberare i condannati a morte,

21 affinché proclamino il nome dell’Eterno in Sion

e la sua lode in Gerusalemme,

22 quando i popoli e i regni si raduneranno

insieme per servire l’Eterno.

23 Egli ha ridotto le mie forze durante il cammino;

ha abbreviato i miei giorni.

24 Io ho detto: "Dio mio,

non portarmi via nel mezzo dei miei giorni".

I tuoi anni durano per ogni età;

25 nel passato tu fondasti la terra,

e i cieli sono opera delle tue mani.

26 Essi periranno, ma tu rimani;

tutti quanti si logoreranno come un vestito;

tu li muterai come una veste e saranno mutati.

27 Ma tu sei sempre lo stesso,

e i tuoi anni non avranno mai fine.

28 I figli dei tuoi servitori avranno una dimora,

e la loro discendenza sarà stabile davanti a te.

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. 2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. 3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.