1 Salmo di Davide. Per far ricordare.

O Eterno, non mi correggere nella tua ira,

non punirmi nel tuo furore!

2 Poiché le tue frecce mi hanno trafitto

e la tua mano mi è venuta addosso.

3 Non c’è nulla d’intatto nella mia carne a causa della tua ira;

non c’è requie per le mie ossa a motivo del mio peccato.

4 Poiché le mie iniquità sorpassano il mio capo;

sono come un grave carico, troppo pesante per me.

5 Le mie piaghe sono fetide e purulenti

per la mia follia.

6 Sono curvo e abbattuto,

vado in giro triste tutto il giorno.

7 Poiché i miei fianchi sono pieni d’infiammazione,

e non c’è nulla d’intatto nella mia carne.

8 Sono tutto fiacco e rotto;

ruggisco per il fremito del mio cuore.

9 Signore, ogni mio desiderio è al tuo cospetto,

e i miei sospiri non ti sono nascosti.

10 Il mio cuore palpita, la mia forza mi lascia;

anche la luce dei miei occhi m’è venuta meno.

11 I miei amici e i miei compagni stanno lontani dalla mia piaga,

i miei parenti si fermano a distanza.

12 Quelli che cercano la mia vita mi tendono dei lacci,

quelli che procurano il mio male proferiscono cose maligne

e tutto il giorno meditano inganni.

13 Ma io, come un sordo, non odo:

sono come un muto che non apre la bocca.

14 Sono come un uomo che non ascolta,

e nella cui bocca non c’è replica di sorta.

15 Perché io spero in te, o Eterno;

tu risponderai, o Signore, Dio mio!

16 Io ho detto: "Non si rallegrino di me;

e quando il mio piede vacilla,

non si innalzino superbi contro di me".

17 Perché io sto per cadere,

e il mio dolore è sempre davanti a me.

18 Io confesso le mie colpe,

e sono angosciato per il mio peccato.

19 Ma quelli che senza motivo mi sono nemici sono forti,

e quelli che a torto mi odiano si sono moltiplicati.

20 Anche quelli che mi rendono male per bene

sono miei avversari, perché seguo il bene.

21 O Eterno, non abbandonarmi;

Dio mio, non allontanarti da me;

22 affrettati in mio aiuto,

o Signore, mia salvezza!

1 Žalm Davidův k připomínání. 2 Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne. 3 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla. 4 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj. 5 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení. 6 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé. 7 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím. 8 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém. 9 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého. 10 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto. 11 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou. 12 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí. 13 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí. 14 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých; 15 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu. 16 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj. 17 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou, 18 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou. 19 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím. 20 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí. 21 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji. 22 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. 23 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.