1 Per il Maestro del coro. Cantico dei figli di Core.

Come la cerva anela i rivi dell’acque,

così l’anima mia anela a te, o Dio.

2 L’anima mia è assetata di Dio, del Dio vivente:

Quando verrò e comparirò al cospetto di Dio?

3 Le mie lacrime sono diventate il mio cibo giorno e notte,

da che mi dicono continuamente: "Dov’è il tuo Dio?".

4 Ricordo con profonda commozione

il tempo in cui procedevo con la folla

e la guidavo alla casa di Dio,

tra i canti di gioia e di lode di una moltitudine in festa.

5 Perché ti abbatti anima mia? perché ti commuovi in me?

Spera in Dio, perché io lo celebrerò ancora;

egli è la mia salvezza e il mio Dio.

6 L’anima mia è abbattuta in me;

perciò io ripenso a te dal paese del Giordano,

dai monti dell’Ermon, dal monte Misar.

7 Un abisso chiama un altro abisso al fragore delle tue cascate;

tutte le tue onde e i tuoi flutti mi sono passati addosso.

8 L’Eterno, di giorno, concedeva la sua grazia,

e io la notte innalzavo cantici per lui

come preghiera al Dio che mi dà vita.

9 Io dirò a Dio, che è la mia rocca:

"Perché mi hai dimenticato?

Perché vado vestito a lutto per l’oppressione del nemico?".

10 Le mie ossa sono trafitte dagli insulti dei miei nemici

che mi dicono continuamente: "Dov’è il tuo Dio?".

11 Perché ti abbatti anima mia? perché ti commuovi in me?

Spera in Dio, perché lo celebrerò ancora;

egli è la mia salvezza e il mio Dio.

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. 2 Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože. 3 Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím? 4 Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? 5 Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících. 6 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho. 7 Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar. 8 Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila. 9 Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého. 10 Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi? 11 Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? 12 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.