1 Cantico di Asaf.

O Dio, perché ci hai respinti per sempre?

Perché arde l’ira tua contro il gregge del tuo pascolo?

2 Ricòrdati del tuo popolo che acquistasti nei tempi antichi,

che riscattasti perché fosse la tribù di tua proprietà;

ricòrdati del monte Sion, di cui hai fatto la tua dimora!

3 Dirigi i tuoi passi verso le rovine eterne;

il nemico ha devastato tutto nel tuo santuario.

4 I tuoi avversari hanno ruggito

nel luogo delle tue assemblee;

vi hanno posto le loro insegne per emblemi.

5 Parevano come chi agita la scure

nel folto di un bosco.

6 Con l’ascia e con il martello,

hanno spezzato tutte le sculture della tua casa.

7 Hanno appiccato il fuoco al tuo santuario,

hanno profanato la dimora del tuo nome, radendola al suolo.

8 Hanno detto in cuor loro: "Distruggiamo tutto!".

Hanno arso tutti i luoghi delle assemblee divine nel paese.

9 Noi non vediamo alcun segno;

non c’è più profeta,

né c’è chi fra noi sappia fino a quando.

10 Fino a quando, o Dio, oltraggerà l’avversario?

Il nemico disprezzerà il tuo nome per sempre?

11 Perché ritiri la tua mano, la tua destra?

Tirala fuori dal tuo seno, e distruggili!

12 Ma Dio è il mio Re dai tempi antichi,

colui che opera salvezza in mezzo alla terra.

13 Tu, con la tua forza, dividesti il mare,

tu spezzasti la testa ai mostri marini sulle acque,

14 tu spezzasti la testa del leviatano,

tu lo desti in pasto al popolo del deserto.

15 Tu facesti sgorgare fonti e torrenti,

tu asciugasti fiumi perenni.

16 Tuo è il giorno, anche la notte è tua;

tu hai stabilito la luna e il sole.

17 Tu hai fissato tutti i confini della terra,

tu hai fatto l’estate e l’inverno.

18 Ricordati che il nemico ha oltraggiato l’Eterno,

e che un popolo stolto ha disprezzato il tuo nome.

19 Non lasciare alle belve la vita della tua tortora,

non dimenticare per sempre il gregge dei tuoi poveri afflitti!

20 Abbi riguardo al patto,

poiché i luoghi tenebrosi della terra

sono pieni di covi di violenza.

21 L’oppresso non se ne torni svergognato;

fa’ che il misero e il bisognoso lodino il tuo nome.

22 Ergiti, o Dio, difendi la tua causa!

Ricordati dell’oltraggio che ti è continuamente fatto dallo stolto.

23 Non dimenticare il grido dei tuoi nemici,

lo strepito incessante di quelli che si innalzano contro di te.

1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé? 2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš. 3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni! 4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých. 5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho. 6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají. 7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého. 8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi. 9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane. 10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému? 11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš? 12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země. 13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách. 14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti. 15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké. 16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil. 17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval. 18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal. 19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky. 20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti. 21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé. 22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den. 23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.