1 Là presso i fiumi di Babilonia,

sedevamo e piangevamo

ricordandoci di Sion.

2 Ai salici delle sponde

avevamo appese le nostre cetre.

3 Poiché là quelli che ci avevano condotti in schiavitù

ci chiedevano dei canti,

e i nostri oppressori delle canzoni d’allegrezza, dicendo:

"Cantateci delle canzoni di Sion!".

4 Come potremmo noi cantare le canzoni dell’Eterno

in terra straniera?

5 Se ti dimentico, o Gerusalemme,

dimentichi la mia destra le sue funzioni;

6 resti la mia lingua attaccata al palato

se io non mi ricordo di te,

se non metto Gerusalemme

al di sopra d’ogni mia più grande gioia.

7 Ricordati, o Eterno, dei figli di Edom,

che nel giorno di Gerusalemme

dicevano: "Spianatela, spianatela

fin dalle fondamenta!".

8 O figlia di Babilonia, che devi essere distrutta,

beato chi ti darà la retribuzione

del male che ci hai fatto!

9 Beato chi prenderà i tuoi piccoli bambini

e li sbatterà contro la roccia!

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion. 2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své. 3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou: 4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců? 5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má. 6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení. 7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm. 8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila. 9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.