1 Per il Maestro del coro. Per strumenti a corda. Cantico di Davide.

Porgi orecchio alla mia preghiera, o Dio,

e non respingere la mia supplica.

2 Dammi ascolto e rispondimi;

mi lamento senza posa e gemo,

3 per la voce del nemico,

per l’oppressione dell’empio;

poiché mi riversano addosso iniquità

e mi perseguitano con furore.

4 Il mio cuore freme dentro di me

e spaventi mortali mi sono caduti addosso.

5 Paura e tremito mi hanno assalito,

e il terrore mi ha sopraffatto.

6 E ho detto: "Oh, avessi io delle ali come la colomba!

me ne volerei via e troverei riposo.

7 Ecco, fuggirei lontano e

andrei ad abitare nel deserto; [Pausa]

8 mi affretterei a ripararmi

dal vento impetuoso e dalla tempesta".

9 Annientali, Signore, confondi il loro linguaggio,

poiché io vedo violenza e risse nella città.

10 Giorno e notte si aggirano sulle sue mura;

dentro di essa ci sono iniquità e soprusi.

11 La malvagità è in mezzo a lei,

violenza e insidie non cessano nelle sue piazze.

12 Se mi avesse offeso un nemico,

l’avrei sopportato;

se un avversario avesse cercato di sopraffarmi,

mi sarei nascosto da lui;

13 ma sei stato tu, l’uomo che io stimavo come mio pari,

il mio compagno e il mio intimo amico.

14 Insieme eravamo in dolce compagnia,

insieme ce ne andavamo tra la folla alla casa di Dio.

15 Li sorprenda la morte!

Scendano vivi nel soggiorno dei morti!

Poiché nelle loro case e in cuor loro non v’è che malvagità.

16 Quanto a me: io invocherò Dio,

e l’Eterno mi salverà.

17 La sera, la mattina e sul mezzodì mi lamenterò e gemerò,

ed egli udrà la mia voce.

18 Egli darà pace all’anima mia,

liberandomi dai loro assalti,

perché sono in molti contro di me.

19 Dio ascolterà e li umilierà,

egli che siede sul trono da sempre; [Pausa]

poiché essi non vogliono cambiare,

e non temono Dio.

20 Il nemico ha steso la mano

contro quelli che erano in pace con lui,

ha violato il patto sancito.

21 La sua bocca è più untuosa del burro,

ma nel cuore ha la guerra;

le sue parole sono più soffici dell’olio,

ma sono spade sguainate.

22 Getta sull’Eterno il tuo peso, ed egli ti sosterrà;

egli non permetterà mai che il giusto sia smosso.

23 Ma tu, o Dio, farai scendere costoro nella tomba;

gli uomini sanguinari e fraudolenti

non arriveranno alla metà dei loro giorni;

ma io confiderò in te.

1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. 2 Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou. 3 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se, 4 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují. 5 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne. 6 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne. 7 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul. 8 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah. 9 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. 10 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě. 11 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost. 12 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho. 13 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: 14 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj; 15 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali. 16 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. 17 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne. 18 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj. 19 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně. 20 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha. 21 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou. 22 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové. 23 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. 24 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.