1 Celebrate l’Eterno, perché egli è buono,

perché la sua bontà dura in eterno!

2 Così dicano i riscattati dall’Eterno,

che egli ha liberati dalla mano dell’avversario

3 e raccolti da tutti i paesi,

da oriente e da occidente,

dal settentrione e dal meridione.

4 Essi vagavano nel deserto per vie desolate;

non trovavano città da abitare.

5 Affamati e assetati,

l’anima veniva meno in loro.

6 Allora gridarono all’Eterno nella loro angoscia,

ed egli li liberò dalle loro tribolazioni.

7 Li condusse per la diritta via

perché giungessero a una città da abitare.

8 Celebrino l’Eterno per la sua bontà

e per i suoi prodigi in favore degli uomini!

9 Poiché egli ha saziato l’anima assetata

e ha colmato di beni l’anima affamata.

10 Altri dimoravano in tenebre e in ombra di morte,

prigionieri nell’afflizione e in catene,

11 perché si erano ribellati alle parole di Dio

e avevano disprezzato il consiglio dell’Altissimo;

12 perciò egli umiliò i loro cuori nella sofferenza,

caddero e nessuno li soccorse.

13 Allora gridarono all’Eterno nella loro angoscia,

ed egli li salvò dalle loro tribolazioni;

14 li trasse fuori dalle tenebre, dall’ombra di morte

e ruppe i loro legami.

15 Celebrino l’Eterno per la sua bontà

e per i suoi prodigi in favore degli uomini!

16 Poiché egli ha infranto le porte di bronzo

e ha spezzato le sbarre di ferro.

17 Degli stolti erano afflitti per la loro condotta ribelle

e per le loro iniquità.

18 L’anima loro aborriva ogni cibo,

ed erano giunti fino alle porte della morte.

19 Allora gridarono all’Eterno nella loro angoscia,

ed egli li salvò dalle loro tribolazioni.

20 Mandò la sua parola e li guarì,

li salvò dalla distruzione.

21 Celebrino l’Eterno per la sua bontà

e per i suoi prodigi in favore degli uomini!

22 Offrano sacrifici di lode

e raccontino le sue opere con gioia!

23 Ecco quelli che scendono in mare su navi,

che trafficano sulle grandi acque;

24 essi vedono le opere dell’Eterno

e le sue meraviglie nell’abisso.

25 Poiché egli comanda e fa alzare il vento di tempesta,

che solleva le onde del mare.

26 Salgono al cielo, scendono negli abissi;

l’anima loro viene meno per l’angoscia.

27 Traballano e barcollano come un ubriaco,

e tutta la loro saggezza svanisce.

28 Ma, gridando all’Eterno nella loro angoscia,

egli li tira fuori dalle loro tribolazioni.

29 Egli trasforma la tempesta in quiete,

e le onde si calmano.

30 Allora essi si rallegrano perché si sono calmate,

ed egli li conduce al porto da loro desiderato.

31 Celebrino l’Eterno per la sua bontà

e per i suoi prodigi in favore degli uomini.

32 Lo esaltino nell’assemblea del popolo

e lo lodino nel consiglio degli anziani!

33 Egli cambia i fiumi in deserto

e le fonti dell’acqua in luogo arido;

34 la terra fertile in pianura di sale,

per la malvagità dei suoi abitanti.

35 Egli cambia il deserto in un lago,

e la terra arida in fonti d’acqua.

36 Là egli fa abitare gli affamati

ed essi fondano una città da abitare.

37 Vi seminano campi e vi piantano vigne,

e ne raccolgono frutti abbondanti.

38 Egli li benedice perché moltiplichino grandemente,

ed egli non lascia diminuire il loro bestiame.

39 Ma poi sono ridotti a pochi, umiliati

per l’oppressione, per l’avversità e gli affanni.

40 Egli riversa il disprezzo sui prìncipi

e li fa vagare per deserti senza una via;

41 ma rialza il povero dall’afflizione,

e fa moltiplicare le famiglie come greggi.

42 Gli uomini retti lo vedono e si rallegrano,

ma ogni malvagio ha la bocca chiusa.

43 Chi è saggio osservi queste cose

e consideri la bontà dell’Eterno.

1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. 2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, 3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. 4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. 5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. 6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, 7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. 8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. 10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, 11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. 12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. 13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. 14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. 15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. 17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. 18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. 19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. 21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. 23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, 24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. 25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. 26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. 27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí. 28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. 30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. 31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. 32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej. 33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost, 34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích. 35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. 36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení. 37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody. 38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. 39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, 40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. 41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. 42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá. 43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?