1 Per il Maestro del coro. Dei figli di Core. Cantico.

O Dio, noi abbiamo udito con i nostri orecchi,

i nostri padri ci hanno raccontato

l’opera che hai compiuta ai loro giorni, nei tempi antichi.

2 Tu con la tua mano hai scacciato le nazioni

e hai stabilito i nostri padri;

hai distrutto dei popoli per fare posto a loro.

3 Poiché essi non conquistarono il paese con la loro spada,

né fu il loro braccio che li salvò,

ma la tua destra, il tuo braccio, la luce del tuo volto,

perché li gradivi.

4 Tu sei il mio re, o Dio,

ordina la salvezza di Giacobbe!

5 Con te noi abbatteremo i nostri nemici,

nel tuo nome annienteremo quelli che si alzano contro di noi.

6 Poiché non è nel mio arco che io confido,

e non è la mia spada che mi salverà;

7 ma sei tu che ci salvi dai nostri nemici

e rendi confusi quelli che ci odiano.

8 In Dio noi ci glorieremo ogni giorno,

e celebreremo il tuo nome in eterno. [Pausa]

9 Ma ora ci hai respinti e coperti di vergogna

e non esci più con i nostri eserciti.

10 Tu ci fai voltare le spalle davanti al nemico

e quelli che ci odiano ci depredano.

11 Ci hai dati via come pecore da macello,

ci hai dispersi fra le nazioni.

12 Tu vendi il tuo popolo per un nulla

e non ti sei tenuto alto nel fissarne il prezzo.

13 Tu ci fai oggetto d’obbrobrio per i nostri vicini,

di beffe e di scherno per quelli che ci stanno intorno.

14 Tu ci rendi la favola delle nazioni,

e i popoli scuotono il capo, quando si tratta di noi.

15 Il mio disonore mi sta sempre davanti,

la vergogna mi copre la faccia

16 a causa delle parole di chi m’insulta e mi oltraggia,

a causa del nemico e di quanti vogliono vendicarsi.

17 Tutto questo ci è avvenuto. Eppure non ti abbiamo dimenticato

e non siamo stati infedeli al tuo patto.

18 Il nostro cuore non si è rivolto indietro,

e i nostri passi non si sono sviati dal tuo sentiero,

19 ma tu ci hai fiaccati scacciandoci in dimore di sciacalli,

e hai steso su di noi l’ombra della morte.

20 Se avessimo dimenticato il nome del nostro Dio

e avessimo teso le mani verso un dio straniero,

21 Dio non l’avrebbe scoperto?

Poiché egli conosce i segreti del cuore.

22 Anzi è a causa tua che siamo ogni giorno messi a morte,

e reputati come pecore da macello.

23 Risvegliati! Perché dormi, o Signore?

Destati, non respingerci per sempre!

24 Perché nascondi il tuo volto

e dimentichi la nostra afflizione e la nostra oppressione?

25 Poiché l’anima nostra è abbattuta nella polvere;

il nostro corpo giace a terra.

26 Ergiti in nostro aiuto

e liberaci, per amore della tua bontà.

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. 2 Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních. 3 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil. 4 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval. 5 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova. 6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám. 7 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj. 8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval. 9 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah. 10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi. 11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše. 12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás. 13 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich. 14 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás. 15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo. 16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne, 17 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se. 18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé. 19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé, 20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti. 21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu, 22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce. 23 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané. 24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky. 25 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše? 26 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. 27 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.