1 In te mi confido, o Eterno,

fa’ che io non sia mai confuso.

2 Per la tua giustizia, liberami, mettimi al sicuro!

Inchina a me il tuo orecchio, e salvami!

3 Sii per me una rocca in cui trovo scampo,

una fortezza dove io possa sempre rifugiarmi!

Tu hai ordinato che io sia salvato,

perché sei la mia rupe e la mia fortezza.

4 O mio Dio, liberami dalla mano dell’empio,

dalla mano del perverso e del violento!

5 Poiché tu sei la mia speranza, o Signore, o Eterno,

la mia fiducia fin dalla mia fanciullezza.

6 Tu sei stato il mio sostegno fin dal grembo materno,

sei tu che mi hai tratto dal seno di mia madre;

tu sei continuamente l’oggetto della mia lode.

7 Io sono per molti come un prodigio,

ma tu sei il mio rifugio sicuro.

8 Sia la mia bocca ripiena della tua lode,

e celebri ogni giorno la tua gloria!

9 Non respingermi nel tempo della vecchiaia,

non abbandonarmi quando le mie forze declinano.

10 Perché i miei nemici sparlano di me,

e quelli che spiano l’anima mia cospirano assieme,

11 dicendo: "Dio l’ha abbandonato;

inseguitelo e prendetelo, perché non c’è nessuno che lo liberi".

12 O Dio, non allontanarti da me,

mio Dio, affrettati a soccorrermi!

13 Siano confusi, siano annientati gli avversari dell’anima mia,

siano coperti di vergogna e disonore quelli che desiderano il mio male!

14 Ma io spererò sempre,

e a tutte le tue lodi ne aggiungerò delle altre.

15 La mia bocca racconterà ogni giorno

la tua giustizia e le tue liberazioni,

perché sono innumerevoli.

16 Io mi farò avanti per proclamare i prodigi del Signore, dell’Eterno,

ricorderò la tua giustizia, la tua soltanto.

17 O Dio, tu mi hai ammaestrato dalla mia infanzia,

e io, fino a oggi, ho annunciato le tue meraviglie.

18 E ora, giunto alla vecchiaia e alla canizie,

o Dio, non abbandonarmi,

finché non abbia fatto conoscere il tuo braccio

a questa generazione,

e la tua potenza a quelli che verranno.

19 Anche la tua giustizia, o Dio, è eccelsa;

tu hai fatto cose grandi;

o Dio, chi è simile a te?

20 Tu, che ci hai fatto vedere molte e gravi difficoltà,

ci darai di nuovo la vita

e ci farai risalire dagli abissi della terra;

21 tu accrescerai la mia grandezza

e tornerai a consolarmi.

22 Allora ti celebrerò con il saltèrio,

celebrerò la tua verità, o mio Dio!

A te salmeggerò con la cetra,

o Santo d’Israele!

23 Le mie labbra gioiranno, quando salmeggerò a te,

e l’anima mia pure, che tu hai riscattata.

24 Anche la mia lingua parlerà tutto il giorno della tua giustizia,

perché sono stati svergognati, sono stati confusi,

quelli che cercavano il mio male.

1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky. 2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne. 3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi. 4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka. 5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti. 6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky. 7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání. 8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe. 9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne. 10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu, 11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného. 12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc. 13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého. 14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu. 15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím. 16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost. 17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých. 18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou. 19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě? 20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš. 21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne. 22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský. 23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil. 24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.