1 Cantico di Davide, quando era nella grotta. Preghiera.

Io grido con la mia voce all’Eterno;

con la mia voce supplico l’Eterno.

2 Effondo il mio lamento davanti a lui,

espongo davanti a lui la mia tribolazione.

3 Quando lo spirito mio è abbattuto in me,

tu conosci il mio sentiero.

Sulla via per la quale io cammino,

essi hanno teso un laccio per me.

4 Guarda alla mia destra e vedi;

non c’è alcuno che mi riconosca.

Ogni rifugio mi è venuto a mancare;

nessuno si prende cura dell’anima mia.

5 Io grido a te, o Eterno.

Io dico: "Tu sei il mio rifugio,

la mia parte nella terra dei viventi".

6 Sii attento al mio grido,

perché sono ridotto in misero stato.

Liberami da quelli che mi perseguitano,

perché sono più forti di me.

7 Libera l’anima mia dalla prigione,

perché io celebri il tuo nome.

I giusti trionferanno con me,

perché mi avrai colmato di beni.

1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. 2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. 3 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. 4 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. 5 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj. 6 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých. 7 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. 8 Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.