1 Salmo di Davide, composto quando fuggiva da suo figlio Absalom.

O Eterno, quanto numerosi sono i miei nemici!

Molti sono quelli che insorgono contro di me,

2 molti quelli che dicono dell’anima mia:

"Non c’è salvezza per lui presso Dio!". [Pausa]

3 Ma tu, o Eterno, sei uno scudo attorno a me,

sei la mia gloria, colui che mi rialza il capo.

4 Con la mia voce io grido all’Eterno,

ed egli mi risponde dal suo monte santo. [Pausa]

5 Io mi sono coricato e ho dormito,

poi mi sono risvegliato, perché l’Eterno mi sostiene.

6 Io non temo le miriadi di popolo

che si sono accampate contro di me tutt’intorno.

7 Ergiti, o Eterno, salvami, Dio mio;

giacché tu hai percosso tutti i miei nemici sulla guancia,

hai rotto i denti degli empi.

8 All’Eterno appartiene la salvezza;

la tua benedizione riposi sul tuo popolo! [Pausa]

1 Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. 2 Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně. 3 Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu. 4 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé. 5 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah. 6 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin. 7 Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně. 8 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. 9 Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah.