1 Cantico di Etan l’Ezraita.

Io canterò per sempre la bontà dell’Eterno;

la mia bocca annuncerà la tua fedeltà d’età in età.

2 Poiché ho detto: "La tua bontà sussiste in eterno;

nei cieli è fondata la tua fedeltà".

3 "Io", dice l’Eterno, "ho fatto un patto con il mio eletto;

ho fatto questo giuramento a Davide, mio servitore:

4 Io stabilirò la tua discendenza in eterno

ed edificherò il tuo trono per ogni età". [Pausa]

5 Anche i cieli celebrano le tue meraviglie, o Eterno,

e la tua fedeltà nell’assemblea dei santi.

6 Poiché chi, nei cieli, è paragonabile all’Eterno?

Chi è simile all’Eterno tra i figli di Dio?

7 Dio è temuto nell’assemblea dei santi,

e tremendo tra tutti quelli che lo circondano.

8 O Eterno, Dio degli eserciti,

chi è potente come te, o Eterno?

La tua fedeltà ti circonda da ogni parte.

9 Tu domi l’orgoglio del mare;

quando le sue onde si innalzano, tu le plachi.

10 Tu hai infranto l’Egitto, ferendolo a morte;

con braccio potente hai disperso i tuoi nemici.

11 I cieli sono tuoi, tua pure è la terra;

tu hai fondato il mondo e tutto ciò che è in esso.

12 Hai creato il settentrione e il meridione;

il Tabor e l’Ermon mandano grida di gioia al tuo nome.

13 Tu hai un braccio potente;

la tua mano è forte, alta è la tua destra.

14 Giustizia e diritto sono la base del tuo trono,

bontà e verità vanno davanti al tuo cospetto.

15 Beato il popolo che conosce il grido di gioia;

esso cammina, o Eterno, alla luce del tuo volto;

16 festeggia tutto il giorno nel tuo nome

ed esulterà nella tua giustizia.

17 Perché tu sei la gloria della loro forza;

e con il tuo favore accresci la nostra potenza.

18 Poiché il nostro scudo appartiene all’Eterno,

e il nostro re al Santo d’Israele.

19 Tu parlasti già in visione al tuo diletto, e dicesti: "Ho prestato aiuto a un prode,

ho innalzato un eletto fra il popolo.

20 Ho trovato Davide, mio servitore,

l’ho unto con l’olio mio santo;

21 la mia mano sarà salda nel sostenerlo,

e il mio braccio lo fortificherà.

22 Il nemico non lo sorprenderà,

e il perverso non l’opprimerà.

23 Annienterò davanti a lui i suoi nemici

e sconfiggerò quelli che l’odiano.

24 La mia fedeltà e la mia bontà saranno con lui,

e nel mio nome la sua potenza sarà esaltata.

25 Stenderò la sua mano sul mare

e la sua destra sui fiumi.

26 Egli m’invocherà, dicendo: ‘Tu sei il mio Padre,

il mio Dio, e la rocca della mia salvezza’.

27 Inoltre, lo costituirò mio primogenito,

il più eccelso dei re della terra.

28 Gli conserverò la mia grazia per sempre,

il mio patto con lui rimarrà stabile.

29 Renderò eterna la sua discendenza,

e il suo trono simile ai giorni dei cieli.

30 Se i suoi figli abbandonano la mia legge

e non camminano secondo i miei ordini,

31 se violano i miei statuti e non osservano i miei comandamenti,

32 io punirò il loro peccato con la verga

e la loro colpa con percosse;

33 ma non gli ritirerò la mia grazia

e non verrò meno alla mia fedeltà.

34 Io non violerò il mio patto

e non muterò la mia promessa.

35 Una cosa ho giurato per la mia santità,

e non mentirò a Davide:

36 La sua discendenza durerà in eterno

e il suo trono sarà davanti a me come il sole,

37 sarà stabile per sempre come la luna;

e il testimone che è nei cieli è fedele. [Pausa]

38 Eppure ti sei adirato contro il tuo unto,

l’hai respinto e disprezzato.

39 Tu hai rinnegato il patto stretto con il tuo servitore,

hai profanato la sua corona gettandola a terra.

40 Tu hai rotto i suoi ripari,

hai ridotto in rovine le sue fortezze.

41 Tutti i passanti l’hanno saccheggiato,

è diventato lo scherno dei vicini.

42 Tu hai esaltato la destra dei suoi avversari,

hai rallegrato tutti i suoi nemici.

43 Tu hai smussato il filo della sua spada

e non l’hai sostenuto nella battaglia.

44 Tu hai fatto cessare il suo splendore

e hai gettato a terra il suo trono.

45 Tu hai abbreviato i giorni della sua giovinezza,

l’hai coperto di vergogna. [Pausa]

46 Fino a quando, o Eterno, ti nasconderai continuamente,

e l’ira tua arderà come un fuoco?

47 Ricòrdati quanto è fugace la mia vita,

e per quale vanità tu hai creato tutti i figli degli uomini!

48 Qual è l’uomo che viva senza vedere la morte?

che scampi l’anima sua dal potere del soggiorno dei morti? [Pausa]

49 Signore, dov’è la tua antica bontà

che giurasti a Davide nella tua fedeltà?

50 Ricorda, Signore, l’oltraggio fatto ai tuoi servi;

ricòrdati che io porto in cuore quello di tutti i grandi popoli,

51 l’oltraggio di cui ti hanno ricoperto i tuoi nemici, o Eterno,

l’oltraggio che hanno gettato sui passi del tuo unto.

52 Benedetto sia l’Eterno per sempre. Amen! Amen!

1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. 2 O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. 3 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl: 4 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, 5 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah. 6 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. 7 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných? 8 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. 9 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. 10 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. 11 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své. 12 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil. 13 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. 14 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. 15 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. 16 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. 17 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. 18 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. 19 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. 20 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. 21 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho. 22 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. 23 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. 24 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. 25 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. 26 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. 27 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. 28 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. 29 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. 30 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes. 31 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili, 32 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: 33 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, 34 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. 35 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. 36 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, 37 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, 38 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. 39 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého. 40 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem. 41 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel. 42 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým. 43 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho. 44 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji. 45 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem. 46 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah. 47 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá? 48 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské? 49 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah. 50 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své. 51 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů, 52 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. 53 Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.