1 Io vidi il Signore che stava in piedi sull’altare, e disse: "Percuoti i capitelli e siano scossi gli architravi! Spezzali sul capo di tutti quanti e io ucciderò il resto con la spada! Nessuno di loro si salverà con la fuga, nessuno di loro scamperà. 2 Anche se penetrassero nel soggiorno dei morti, la mia mano li strapperebbe di là; anche se salissero in cielo, io li tirerei giù da lì. 3 Anche se si nascondessero in cima al Carmelo, io li scoverei lassù e li prenderei; anche se si nascondessero al mio sguardo in fondo al mare, là comanderei al serpente di morderli, 4 e anche se andassero in esilio davanti ai loro nemici, là comanderei alla spada di ucciderli; io fisserò su di loro i miei occhi per il loro male e non per il loro bene".

5 Il Signore, l’Iddio degli eserciti, è colui che tocca la terra ed essa si scioglie, e tutti i suoi abitanti sono in lutto; essa si solleva tutta quanta come il fiume e si abbassa come il fiume d’Egitto. 6 Egli è colui che costruisce nei cieli le sue stanze superiori e ha fondato la sua vòlta sulla terra; egli chiama le acque del mare e le riversa sulla faccia della terra; il suo nome è l’Eterno.

7 "Non siete forse per me come i figli degli Etiopi, o figli d’Israele?", dice l’Eterno. "Non ho fatto uscire io Israele fuori dal paese d’Egitto, i Filistei da Caftor e i Siri da Chir? 8 Ecco, gli occhi del Signore, dell’Eterno, stanno sul regno peccatore e io lo sterminerò dalla faccia della terra; tuttavia, io non distruggerò interamente la casa di Giacobbe", dice l’Eterno. 9 "Poiché, ecco, io darò ordine e scuoterò la casa d’Israele fra tutte le nazioni, come si scuote il setaccio; non cadrà un granello a terra. 10 Tutti i peccatori del mio popolo moriranno per la spada; essi, che dicono: ‘Il male non giungerà fino a noi, non ci toccherà’.

11 In quel giorno, io rialzerò la capanna di Davide che è caduta, ne riparerò i danni, ne rialzerò le rovine, la ricostruirò com’era nei giorni antichi, 12 affinché possegga il resto di Edom e tutte le nazioni sulle quali è invocato il mio nome", dice l’Eterno che farà questo.

13 "Ecco, vengono i giorni", dice l’Eterno, "in cui l’aratore s’incontrerà con il mietitore, e chi pigia l’uva con chi getta il seme; quando i monti stilleranno mosto e tutti i colli si scioglieranno. 14 Io farò tornare dall’esilio il mio popolo Israele; essi ricostruiranno le città desolate e le abiteranno; pianteranno vigne e ne berranno il vino; faranno giardini e ne mangeranno i frutti. 15 Io li pianterò sulla loro terra e non saranno mai più sradicati dalla terra che io ho dato loro", dice l’Eterno, il tuo Dio.

1 Viděl jsem Pána, an se postavil na oltáři a řekl: Udeř v makovici, až se zatřesou ty veřeje, a rozetni je všecky od vrchu jejich, ostatek pak mečem zmorduji. Neutečeť žádný z nich, aniž kdo z nich bude, ješto by toho znikl. 2 Byť se pak do země zakopali, i odtud by je ruka má vzala; pakli by vstoupili do nebe, i odtud bych je strhl. 3 A jestliže by se schovali na vrchu Karmele, vyhledám a vezmu je odtud; pakli by se skryli před očima mýma na dně moře, přikáži hadu, aby je i odtud vyhryzl. 4 Pakliť by šli v zajetí před nepřátely svými, i tam přikáži meči, aby je zmordoval; obrátím zajisté oko své proti nim k zlému, a ne k dobrému. 5 Nebo Panovník Hospodin zástupů když se jen dotkne země, rozplývá se, a kvílí všickni přebývající na ní, a vystupuje všecka jako potok, a zatopena bývá jako potokem Egyptským, 6 Kterýž vzdělal na nebesích paláce své, a zástup svůj na zemi sšikoval, kterýž může zavolati vody mořské, a vyliti ji na svrchek země, jehož jméno jest Hospodin. 7 Zdaliž nejste podobni synům Mouřenínů přede mnou, ó synové Izraelovi? dí Hospodin. Zdaliž jsem Izraele nevyvedl z země Egyptské, tak jako Filistinské z Kaftor, a Syrské z Kir? 8 Aj, oči Panovníka Hospodina proti království tomuto hřešícímu, abych je vyhladil se svrchku země, a však nevyhladím docela domu Jákobova, dí Hospodin. 9 Nebo aj, já přikázal jsem, a budu zmítati domem Izraelským mezi všemi národy, tak jako zmítáno bývá na říčici, tak že ani kameníčko nepropadne na zem. 10 Mečem zbiti budou všickni hříšníci z lidu mého, kteříž říkají: Nepřiblížíť se, aniž potká nás to zlé. 11 V ten den zdvihnu stánek Davidův, kterýž klesá, a zahradím mezery jeho, a zbořeniny jeho opravím, a vzdělám jej jako za dnů starodávních, 12 Aby dědili s ostatky Idumejských a se všechněmi národy, nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé, dí Hospodin, kterýž to učiní. 13 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, že postihati bude oráč žence, a ten, kdož tlačí hrozny, rozsevače, hory pak dštíti budou mstem, a všickni pahrbkové oplývati. 14 Přivedu také zase zajatý lid svůj Izraelský, a vystavějí města zpuštěná, aby v nich bydlili; a budou štěpovati vinice, a píti víno jejich, nadělají i zahrad, a jísti budou ovoce jejich. 15 A tak je štípím v zemi jejich, že nebudou vykořeněni více z země své, kterouž jsem dal jim, praví Hospodin Bůh tvůj.