1 Guai a quelli che vivono tranquilli a Sion e fiduciosi sul monte di Samaria! Ai notabili della prima fra le nazioni, dietro ai quali va la casa d’Israele! 2 Passate a Calne e guardate, e di là andate fino a Camat la grande, poi scendete a Gat dei Filistei: quelle città stanno forse meglio di questi regni? o il loro territorio è forse più vasto del vostro? 3 Voi volete allontanare il giorno malvagio e fate avvicinare il regno della violenza. 4 Si stendono su letti di avorio, si sdraiano sui loro divani, mangiano gli agnelli del gregge e i vitelli presi dalla stalla. 5 Cantano al suono della cetra, si inventano strumenti musicali come Davide; 6 bevono il vino in larghe coppe e si ungono con gli oli più pregiati, ma non si addolorano per la rovina di Giuseppe. 7 Perciò se ne andranno in esilio alla testa dei deportati e cesseranno i clamori di questi banchettanti.

8 Il Signore, l’Eterno lo ha giurato per sé stesso, dice l’Eterno, l’Iddio degli eserciti: "Io detesto la magnificenza di Giacobbe, odio i suoi palazzi, e darò in mano al nemico la città con tutto ciò che contiene". 9 Avverrà che, se restano dieci uomini in una casa, moriranno. 10 Un parente verrà con colui che brucia i corpi a prendere il morto e a portarne via di casa le ossa; e dirà a colui che è in fondo alla casa: "Ci sono altri con te?". L’altro risponderà: "No". E il primo dirà: "Zitto! Non è il momento di nominare il nome dell’Eterno".

11 Poiché, ecco, l’Eterno comanda, fa cadere a pezzi la casa grande e riduce la piccola in frantumi.

12 Corrono forse i cavalli sulle rocce? Si ara forse su di esse con i buoi? Eppure voi cambiate il diritto in veleno e il frutto della giustizia in assenzio. 13 Voi, che vi rallegrate di cose da nulla; voi, che dite: "Non è forse con la nostra forza che abbiamo acquistato potenza?". 14 Poiché, ecco, o casa d’Israele, dice l’Eterno, l’Iddio degli eserciti: "Io faccio sorgere contro di voi una nazione, che vi opprimerà dall’ingresso di Camat fino al torrente dell’Arabà".

1 Běda pokoj majícím na Sionu, a doufajícím v horu Samařskou, kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u těch národů, k nimž se scházejí dům Izraelský. 2 Projděte až do Chalne, a odtud jděte do Emat veliké, a sstupte do Gát Filistinských, a shlédněte, jsou-li která království lepší nežli tato? Jest-li větší jejich kraj nežli kraj váš? 3 Kteříž smyslíte, že jest daleko den bídy, a přistavujete stolici nátisku. 4 Kteříž léhají na ložcích slonových, a rozkošně sobě počínají na postelích svých, kteříž jídají berany z stáda a telata nejtučnější, 5 Přizpěvujíce k loutně jako David, vymýšlejíce sobě nástroje muzické. 6 Kteříž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo. 7 Pročež jižť půjdou v zajetí v prvním houfu stěhujících se, a tak nastane žalost těm, kteříž sobě rozkošně počínají. 8 Přisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého, dí Hospodin Bůh zástupů: V ohavnosti mám pýchu Jákobovu, i paláců jeho nenávidím, pročež vydám město i vše, což v něm jest. 9 I stane se, že pozůstane-li deset osob v domě jednom, i ti zemrou. 10 A vezme někoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohřeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještě s tebou kdo? I dí: Není žádného. I řekne: Mlč, proto že nepřipomínali jména Hospodinova. 11 Nebo aj, Hospodin přikáže, a bíti bude na dům veliký přívaly, a na dům menší rozsedlinami. 12 Zdaliž koni běžeti mohou po skále? Zdaliž ji kdo orati může voly? Nebo jste proměnili soud v jed, a ovoce spravedlnosti v pelynek, 13 Vy, kteříž se veselíte, ano není z čeho, říkajíce: Zdaliž jsme svou silou nevzali sobě rohů? 14 Ale aj, já vzbudím proti vám, ó dome Izraelský, praví Hospodin Bůh zástupů, národ, kterýž vás ssouží, odtud, kudy se jde do Emat, až do potoka roviny.