1 Il Signore, l’Eterno, mi fece vedere questo: C’era un paniere di frutti maturi. 2 Egli mi disse: "Amos, che vedi?", io risposi: "Un paniere di frutti maturi". E l’Eterno mi disse: "La fine del mio popolo Israele è matura; io non lo risparmierò più. 3 In quel giorno", dice il Signore, l’Eterno, "i canti del palazzo diventeranno degli urli; grande sarà il numero dei cadaveri; saranno gettati dappertutto, in silenzio".

4 Ascoltate questo, o voi che vorreste divorare il povero e distruggere gli umili del paese; 5 voi che dite: "Quando finirà il novilunio, perché possiamo vendere il grano? Quando finirà il sabato, perché possiamo aprire i granai, diminuire l’efa, aumentare il siclo, falsificare le bilance per frodare, 6 comprare il misero per denaro e il povero se deve un paio di sandali? E venderemo anche lo scarto del grano!". 7 L’Eterno lo ha giurato per colui che è la gloria di Giacobbe: "Non dimenticherò mai nessuna delle vostre opere. 8 Il paese non tremerà forse per questo motivo? Ogni suo abitante non sarà forse in lutto? Il paese si solleverà tutto quanto come il fiume, ondeggerà e si abbasserà come il fiume d’Egitto. 9 In quel giorno avverrà", dice il Signore, l’Eterno, "che io farò tramontare il sole a mezzogiorno, e in pieno giorno farò venire le tenebre sulla terra. 10 Trasformerò le vostre feste in lutto e tutti i vostri canti in lamento; coprirò di sacchi tutti i fianchi e ogni testa sarà rasata. Getterò il paese nel lutto come quando muore un figlio unico, la sua fine sarà come un giorno di amarezza".

11 "Ecco, vengono i giorni", dice il Signore, l’Eterno, "in cui io manderò la fame nel paese, non fame di pane o sete di acqua, ma la fame e la sete di ascoltare la parola dell’Eterno. 12 Allora, vagando da un mare all’altro, dal settentrione al levante, correranno qua e là in cerca della parola dell’Eterno, ma non la troveranno. 13 In quel giorno, le belle ragazze e i giovani verranno meno per la sete. 14 Quelli che giurano per il peccato di Samaria e dicono: ‘Come è vero che il tuo Dio vive, o Dan’ e: ‘Viva la via di Beer-Sceba!’, cadranno e non si rialzeranno più".

1 Také mi ukázal Panovník Hospodin, a aj, byl koš ovoce letního. 2 A řekl: Co ty vidíš, Amose? I řekl jsem: Koš ovoce letního. Opět mi řekl Hospodin: Přišeltě konec lidu mému Izraelskému, nebuduť již více promíjeti jemu. 3 Pročež kvíliti budou zpěvové chrámoví v ten den, praví Panovník Hospodin. Množství mrtvých, mlče, namece na všelijaké místo. 4 Slyštež to vy, kteříž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země, 5 Říkajíce: Skoro-liž pomine novměsíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevřeli obilnice, abychom ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými, 6 Kupujíce za peníze nuzné, a chudého za pár střevíců, nadto abychom plevy obilné prodávali? 7 Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu: Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich. 8 Nad tím-liž by se netřásla i země, a nekvílil by každý, kdož přebývá na ní? Proto-liž by neměla vystoupiti všecka jako potok, a zachvácena i zatopena býti jako potokem Egyptským? 9 Anobrž stane se v ten den, praví Panovník Hospodin, učiním, že slunce zajde o poledni, a uvedu tmy na zemi v jasný den. 10 A proměním svátky vaše v kvílení, a všecky zpěvy vaše v naříkání, a způsobím to, že bude na každých bedrách žíně, a na každé hlavě lysina, a bude v zemi této kvílení jako nad jednorozeným, a poslední věci její jako den hořkosti. 11 Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových, 12 Tak že toulati se budou od moře až k moři, a od půlnoci až na východ běhati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou. 13 V ten čas umdlévati budou panny krásné, ano i mládenci tou žízní, 14 Kteříž přisahají skrze ohavnost Samařskou, a říkají: Živť jest Bůh tvůj, ó Dan, a živa jest cesta Bersabé. I padnou, a nepovstanou více.