1 La parola dell’Eterno fu rivolta a Giona per la seconda volta, in questi termini:

2 "Alzati, va’ a Ninive, la grande città, e proclama loro quello che io ti comando". 3 Giona partì e andò a Ninive, secondo la parola dell’Eterno. Ninive era una grande città davanti a Dio; ci volevano tre giornate di cammino per attraversarla. 4 Giona cominciò a inoltrarsi nella città per una giornata di cammino, predicava e diceva: "Ancora quaranta giorni e Ninive sarà distrutta!". 5 I Niniviti credettero a Dio, proclamarono un digiuno e si vestirono con sacchi, dal più grande al più piccolo di loro. 6 Essendo giunta la notizia al re di Ninive, questi si alzò dal trono, si tolse il mantello di dosso, si coprì con un sacco e si mise seduto sulla cenere. 7 Poi fu proclamato in Ninive questo decreto, per ordine del re e dei suoi grandi: "Uomini e bestie, armenti e greggi, non assaggino nulla; non vadano al pascolo e non bevano acqua; 8 uomini e bestie si coprano con sacchi e gridino con forza a Dio; ognuno si converta dalla sua via malvagia e dalla violenza compiuta dalle sue mani. 9 Forse Dio si ricrederà, si pentirà e spegnerà la sua ira ardente, così che noi non periamo".

10 Dio vide ciò che facevano, vide che si convertivano dalla loro condotta malvagia, si pentì del male che aveva minacciato di fare loro e non lo fece.

1 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé, řkoucí: 2 Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a kaž proti němu to, což já poroučím tobě. 3 Tedy vstav Jonáš, šel do Ninive podlé slova Hospodinova. (Bylo pak Ninive město velmi veliké, cesty tří dnů.) 4 A jakž počal byl Jonáš jíti po městě cestou dne jednoho a volati, pravě: Po čtyřidcíti dnech Ninive vyvráceno bude, 5 Tedy uvěřili Ninivitští Bohu, a vyhlásivše půst, oblékli se v žíně, od největšího z nich až do nejmenšího z nich. 6 Nebo jakž došla ta řeč krále Ninivitského, vstav s trůnu svého, složil s sebe oděv svůj, a přioděv se žíní, seděl v popele. 7 A dal provolati a oznámiti v Ninive z usouzení královského i knížat svých, takto řka: Lidé i hovada, volové i ovce, neokoušejte ničeho, nepaste se, ani vody nepíte. 8 Ale přiodějte se žíněmi lidé i hovada, a volejte k Bohu horlivě, a odvrať se jeden každý od cesty své zlé, i loupeže, kteráž jest v rukou jeho. 9 Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti toho Bůh; neodvrátí-li se, pravím, od prchlivosti hněvu svého, abychom nezahynuli. 10 I viděl Bůh skutky jejich, že se odvrátili od cesty své zlé, a lítost měl Bůh nad tím zlým, kteréž řekl učiniti jim. A neučinil.