1 L’Eterno fece venire un grande pesce per inghiottire Giona. Giona rimase nel ventre del pesce tre giorni e tre notti. 2 Giona pregò l’Eterno, il suo Dio, dal ventre del pesce, e disse:

3 "Io ho gridato all’Eterno dal fondo della mia angoscia, ed egli mi ha risposto; ho gridato dalla profondità del soggiorno dei morti e tu hai udito la mia voce. 4 Tu mi hai gettato nell’abisso, nel cuore del mare; la corrente mi ha circondato e tutte le tue onde e tutti i tuoi flutti sono passati sopra di me. 5 Io dicevo: ‘Sono scacciato lontano dal tuo sguardo! Come potrei vedere ancora il tuo tempio santo?’. 6 Le acque mi hanno circondato fino all’anima; l’abisso mi ha avvolto; le alghe si sono attorcigliate alla mia testa. 7 Io sono sceso fino alle radici dei monti; la terra con le sue sbarre mi ha rinchiuso per sempre; ma tu hai fatto risalire la mia vita dalla fossa, o Eterno, Dio mio! 8 Quando la vita veniva meno in me, io mi sono ricordato dell’Eterno e la mia preghiera è giunta fino a te, nel tuo tempio santo. 9 Quelli che onorano gli idoli vani abbandonano la fonte della loro grazia; 10 ma io ti offrirò sacrifici, con canti di lode; adempirò i voti che ho fatto. La salvezza appartiene all’Eterno".

11 E l’Eterno diede ordine al pesce, e il pesce vomitò Giona sulla terraferma.

1 Nastrojil pak byl Hospodin rybu velikou, aby požřela Jonáše. I byl Jonáš v střevách té ryby tři dni a tři noci. 2 I modlil se Jonáš Hospodinu Bohu svému v střevách té ryby, 3 A řekl: Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu, a ozval se mi; z břicha hrobu křičel jsem, a vyslyšel jsi hlas můj. 4 Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny, do prostřed moře, a řeka obklíčila mne; všecka vlnobití tvá i rozvodnění tvá na mne se svalila. 5 Bylť jsem již řekl: Vyhnán jsem od očí tvých, ale ještěť pohledím na tvůj svatý chrám. 6 Obklíčily mne vody až k duši, propast obklíčila mne, lekno otočilo se okolo hlavy mé. 7 Až k spodkům hor dostal jsem se, země závorami svými zalehla mi na věčnost, ty jsi však vysvobodil od porušení život můj, ó Hospodine Bože můj. 8 Když se svírala ve mně duše má, na Hospodina jsem se rozpomínal, i přišla k tobě modlitba má do chrámu svatého tvého. 9 Kteříž ostříhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují. 10 Já pak s hlasem díkčinění obětovati budu tobě; což jsem slíbil, splním. Hojné vysvobození jest u Hospodina. 11 Rozkázal pak byl Hospodin rybě té, i vyvrátila Jonáše na břeh.