1 Per il Maestro del coro. Sull’ottava. Salmo di Davide.

Salva, o Eterno, poiché l’uomo pio viene meno,

e i fedeli vengono a mancare tra i figli degli uomini.

2 Ciascuno mente parlando con il prossimo;

parlano con labbro lusinghiero e con cuore doppio.

3 L’Eterno recida tutte le labbra lusinghiere,

la lingua che parla con arroganza,

4 quelli che dicono: "Con le nostre lingue prevarremo;

le nostre labbra sono per noi; chi sarà signore su di noi?".

5 "Per l’oppressione dei miseri, per il grido d’angoscia dei bisognosi,

ora mi ergerò", dice l’Eterno;

"darò loro la salvezza alla quale anelano".

6 Le parole dell’Eterno sono parole pure,

sono argento affinato in un crogiuolo di terra,

purificato sette volte.

7 Tu, o Eterno, li proteggerai,

li preserverai da questa generazione per sempre.

8 Gli empi vanno attorno da tutte le parti

quando la bassezza siede in alto tra i figli degli uomini.

1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. 2 Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských. 3 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí. 4 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný, 5 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším? 6 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo. 7 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované. 8 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. 9 Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.