1 Per il Maestro del coro. Su "Muori per il figlio". Salmo di Davide.

Io celebrerò l’Eterno con tutto il mio cuore,

narrerò tutte le tue meraviglie.

2 Io mi rallegrerò e festeggerò in te,

salmeggerò al tuo nome, o Altissimo,

3 poiché i miei nemici voltano le spalle,

cadono e periscono davanti al tuo cospetto.

4 Poiché tu hai sostenuto il mio diritto e la mia causa;

ti sei assiso sul trono come giusto giudice.

5 Tu hai rimproverato le nazioni,

hai fatto perire l’empio,

hai cancellato il loro nome per sempre.

6 È finita per il nemico! Sono rovine perenni!

Delle città che hai distrutte si è perso perfino il ricordo.

7 Ma l’Eterno siede come re in eterno;

egli ha preparato il suo trono per il giudizio.

8 Ed egli giudicherà il mondo con giustizia,

giudicherà i popoli con rettitudine.

9 L’Eterno sarà un rifugio sicuro per l’oppresso,

un rifugio sicuro in tempo d’angoscia;

10 e quelli che conoscono il tuo nome confideranno in te,

perché, o Eterno, tu non abbandoni quelli che ti cercano.

11 Salmeggiate all’Eterno che abita in Sion,

raccontate tra i popoli le sue gesta.

12 Perché colui che domanda ragione del sangue,

si ricorda dei miseri

e non ne dimentica il grido.

13 Abbi pietà di me, o Eterno!

Vedi l’afflizione che soffro da quelli che mi odiano,

o tu che mi fai risalire dalle porte della morte,

14 affinché io racconti tutte le tue lodi.

Nelle porte della figlia di Sion,

io festeggerò per la tua salvezza.

15 Le nazioni sono sprofondate nella fossa che avevano fatta;

il loro piede è stato preso nella rete che avevano nascosta.

16 L’Eterno si è fatto conoscere, ha fatto giustizia;

l’empio è stato preso al laccio,

opera delle sue mani. [Interludio. Pausa]

17 Gli empi se ne andranno al soggiorno dei morti,

sì, tutte le nazioni che dimenticano Dio.

18 Poiché il povero non sarà dimenticato per sempre,

né la speranza dei miseri sarà delusa in eterno.

19 Ergiti, o Eterno! Non lasciare che prevalga il mortale;

siano giudicate le nazioni in tua presenza.

20 O Eterno, infondi spavento in loro;

le nazioni sappiano che non sono altro che mortali. [Pausa]

1 Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. 2 Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé. 3 Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší, 4 Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé. 5 Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý. 6 Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky. 7 Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi. 8 Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj. 9 Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti. 10 Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení. 11 I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine. 12 Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho. 13 Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných. 14 Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti, 15 Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém. 16 Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich. 17 Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah. 18 Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem. 19 Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky. 20 Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou. 21 Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah.