1 Preghiera di Davide.

Inclina l’orecchio, o Eterno, e rispondimi,

perché io sono povero e afflitto.

2 Proteggi l’anima mia, perché sono di quelli che t’amano.

Dio mio, salva il tuo servitore che confida in te!

3 Abbi pietà di me, o Signore,

perché io grido a te tutto il giorno.

4 Rallegra l’anima del tuo servitore,

perché a te, o Signore, io elevo l’anima mia.

5 Poiché tu, o Signore, sei buono, pronto a perdonare,

e misericordioso verso quanti t’invocano.

6 Porgi orecchio alla mia preghiera, o Eterno,

e sii attento alla voce delle mie suppliche.

7 Io t’invoco nel giorno della mia angustia,

perché tu mi risponderai.

8 Non c’è nessuno pari a te fra gli dèi, o Signore,

né vi sono alcune opere pari alle tue.

9 Tutte le nazioni che tu hai fatte

verranno ad adorare nel tuo cospetto, o Signore,

e glorificheranno il tuo nome.

10 Poiché tu sei grande e fai meraviglie;

tu solo sei Dio.

11 O Eterno, insegnami la tua via;

io camminerò nella tua verità;

unisci il mio cuore al timore del tuo nome.

12 Io ti celebrerò, Signore, Dio mio, con tutto il mio cuore,

e glorificherò il tuo nome in eterno.

13 Perché grande è la tua bontà verso di me:

tu hai salvato l’anima mia dal soggiorno dei morti.

14 O Dio, gente superba è insorta contro di me,

e una schiera di violenti cerca l’anima mia,

e non pongono te davanti agli occhi loro.

15 Ma tu, Signore, sei un Dio pietoso e misericordioso,

lento all’ira e grande in bontà e in verità.

16 Volgiti a me, e abbi pietà di me;

da’ la tua forza al tuo servitore

e salva il figlio della tua serva.

17 Mostrami un segno del tuo favore,

così quelli che mi odiano lo vedano e siano confusi,

perché tu, o Eterno, mi avrai soccorso e consolato.

1 Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný. 2 Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího. 3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám. 4 Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji. 5 Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají. 6 Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých. 7 V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš. 8 Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji. 9 Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé. 10 Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám. 11 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého. 12 I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky, 13 Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší. 14 Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují. 15 Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný, 16 Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své. 17 Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.