1 Per il Maestro del coro. Per Iedutun. Salmo di Davide.

L’anima mia trova riposo in Dio solo;

da lui viene la mia salvezza.

2 Lui solo è la mia rocca e la mia salvezza,

il mio alto rifugio; io non sarò smosso.

3 Fino a quando vi avventerete sopra un uomo

e cercherete tutti insieme di abbatterlo

come una parete che pende,

come un muricciolo che cede?

4 Essi non pensano che a farlo cadere dalla sua altezza;

prendono piacere nella menzogna;

benedicono con la bocca,

ma internamente maledicono. [Pausa]

5 Anima mia, riposa in Dio solo,

poiché da lui viene la mia speranza.

6 Egli solo è la mia rocca e la mia salvezza;

egli è il mio alto rifugio; io non sarò smosso.

7 In Dio è la mia salvezza e la mia gloria;

la mia forte rocca e il mio rifugio sono in Dio.

8 Confida in lui in ogni tempo, o popolo;

spandi il tuo cuore nel suo cospetto;

Dio è il nostro rifugio. [Pausa]

9 Gli uomini del volgo non sono che vanità,

e i nobili non sono che menzogna;

messi sulla bilancia vanno su,

tutti assieme sono più leggeri della vanità.

10 Non confidate nell’oppressione,

e non mettete vane speranze nella rapina;

se le ricchezze abbondano, non vi mettete il cuore.

11 Dio ha parlato una volta,

due volte ho udito questo:

Che la potenza appartiene a Dio;

12 e a te pure, o Signore, appartiene la misericordia;

perché tu renderai a ciascuno secondo le sue opere.

1 Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. 2 Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé. 3 Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě. 4 Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste. 5 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah. 6 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé. 7 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se. 8 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest. 9 Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah. 10 Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost. 11 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce. 12 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, 13 A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.