1 Giacobbe alzò gli occhi, guardò, ed ecco Esaù che veniva, avendo con sé quattrocento uomini. Allora divise i figli fra Lea, Rachele e le due serve. 2 Mise davanti le serve e i loro figli, poi Lea e i suoi figli, e in ultimo Rachele e Giuseppe. 3 Ed egli stesso passò davanti a loro, si inchinò fino a terra sette volte, finché si fu avvicinato a suo fratello. 4 Esaù gli corse incontro, lo abbracciò, gli si gettò al collo, e lo baciò e piansero. 5 Poi Esaù, alzando gli occhi, vide le donne e i suoi fanciulli, e disse: "Chi sono questi qui che hai con te?". Giacobbe rispose: "Sono i figli che Dio si è compiaciuto di dare al tuo servo". 6 Allora le serve si accostarono, esse e i loro figli, e si inchinarono. 7 Si accostarono anche Lea e i suoi figli, e si inchinarono. Poi si accostarono Giuseppe e Rachele, e si inchinarono. 8 Ed Esaù disse: "Che ne vuoi fare di tutta quella schiera che ho incontrato?". Giacobbe rispose: "È per trovare grazia agli occhi del mio signore". 9 Ed Esaù: "Io ne ho tanta di roba, fratello mio; tieni per te ciò che è tuo". 10 Ma Giacobbe disse: "No, ti prego; se ho trovato grazia agli occhi tuoi, accetta il dono dalla mia mano, perché io ho visto il tuo volto, come uno vede il volto di Dio, e tu mi hai fatto una gradevole accoglienza. 11 Accetta il mio dono che ti è stato recato; poiché Dio mi ha usato grande bontà, e io ho di tutto". E insistette tanto, che Esaù l’accettò. 12 Poi Esaù disse: "Partiamo, incamminiamoci, e io andrò davanti a te". 13 E Giacobbe rispose: "Il mio signore sa che i fanciulli sono di tenera età, e che ho con me delle pecore e delle vacche che allattano; se si forzassero per un giorno solo a camminare, le bestie morirebbero tutte. 14 Passi il mio signore davanti al suo servo; e io verrò piano piano, al passo del bestiame che mi precederà, e al passo dei fanciulli, finché arrivi presso il mio signore, a Seir". 15 Ed Esaù disse: "Permetti almeno che io lasci con te un po’ della gente che ho con me". Ma Giacobbe rispose: "E perché questo? Basta che io trovi grazia agli occhi del mio signore". 16 Così Esaù, in quel giorno stesso, rifece il cammino verso Seir.

17 Giacobbe partì alla volta di Succot, costruì una casa per sé, e fece delle capanne per il suo bestiame; e per questo quel luogo fu chiamato Succot. 18 Poi Giacobbe, tornando da Paddan-Aram, arrivò sano e salvo alla città di Sichem, nel paese di Canaan, e piantò le tende di fronte alla città. 19 E comprò dai figli di Camor, padre di Sichem, per cento pezzi di denaro, la parte del campo dove aveva piantato le sue tende. 20 Ed eresse lì un altare, e lo chiamò El-Eloè-Israel.

1 Pozdvih pak očí svých Jákob, uzřel, an Ezau jde, a čtyři sta mužů s ním; i rozdělil syny Líe zvlášť a Ráchele zvlášť, a obou děvek zvlášť. 2 Postavil, pravím, děvky s syny jejich napřed, potom Líu s syny jejími za nimi, Ráchel pak a Jozefa nejzáze. 3 A sám šel před nimi, a poklonil se až k zemi po sedmkrát, až právě přišel k bratru svému. 4 I běžel Ezau proti němu, a objal ho; a pad na šíji jeho, líbal ho. I plakali. 5 Pozdvih pak očí svých, a spatřiv ženy s dětmi, řekl: Kdo jsou onino s tebou? Odpověděl: Jsou dítky, kteréž Bůh dal z milosti služebníku tvému. 6 Mezi tím přiblížily se děvky s syny svými, i poklonili se. 7 Přiblížila se také Lía s syny svými, a poklonili se; a potom přiblížil se Jozef a Ráchel, a také se poklonili. 8 I řekl Ezau: K čemu jest všecken ten houf, kterýž jsem potkal? Odpověděl: Abych nalezl milost před očima pána mého. 9 Tedy řekl Ezau: Mám hojně, bratře můj; nech sobě, což tvého jest. 10 I řekl Jákob: Nezbraňuj se, prosím; jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, přijmi dar můj z ruky mé, poněvadž jsem viděl tvář tvou, jako bych viděl tvář Boží, a laskavě jsi mne přijal. 11 Přijmi, prosím, dar můj obětovaný tobě, poněvadž štědře obdařil mne Bůh, a mám všeho dosti. Takž ho přinutil, a on vzal. 12 I dí: Poď, a jděme; já půjdu s tebou. 13 I řekl k němu Jákob: Ví pán můj, že děti jsou outlí, a mám s sebou ovce i krávy březí; kteréžto budou-li hnány přes moc jeden den, pomře mi všecken dobytek. 14 Nechžť medle jde pán můj před služebníkem svým, já pak poznenáhlu se poberu, tak jakž bude moci jíti stádo, kteréž před sebou mám, a jakž postačiti budou moci děti, až tak dojdu ku pánu svému do Seir. 15 I řekl Ezau: Nechť ale pozůstavím něco lidu, kterýž mám s sebou. I odpověděl: K čemu to? Nechť toliko naleznu milost před očima pána svého. 16 Tedy Ezau toho dne navrátil se cestou svou do Seir. 17 Jákob pak bral se do Sochot, a ustavěl sobě dům, a dobytku svému zdělal stáje; protož nazval jméno místa toho Sochot. 18 A tak Jákob navracuje se z Pádan Syrské, přišel ve zdraví k městu Sichem, kteréž jest v zemi Kananejské, a položil se před městem. 19 I koupil díl pole toho, na němž byl rozbil stan svůj, od synů Emora, otce Sichemova, za sto ovec. 20 A postavil tu oltář, kterémužto dal jméno Bůh silný, Bůh Izraelský.