1 Alleluia!
Celebrate l’Eterno, perché egli è buono,
perché la sua bontà dura in eterno.
2 Chi può raccontare le gesta dell’Eterno,
o proclamare tutta la sua lode?
3 Beati coloro che osservano ciò che è giusto,
e praticano il diritto in ogni tempo!
4 O Eterno, ricordati di me,
con la benevolenza che usi verso il tuo popolo;
visitami con la tua salvezza,
5 affinché io veda il bene dei tuoi eletti,
gioisca dell’allegrezza della tua nazione
e mi glorî con la tua eredità.
6 Noi e i nostri padri abbiamo peccato,
abbiamo commesso l’iniquità, abbiamo fatto il male.
7 I nostri padri in Egitto non compresero i tuoi prodigi;
non si ricordarono dei tuoi numerosi benefici
e si ribellarono presso il mare, il Mar Rosso.
8 Nondimeno egli li salvò per amore del suo nome,
per far conoscere la sua potenza.
9 Sgridò il Mar Rosso ed esso si prosciugò;
li condusse attraverso gli abissi come attraverso un deserto.
10 Li salvò dalla mano di chi li odiava
e li redense dalla mano del nemico.
11 Le acque coprirono i loro avversari;
non ne scampò neppur uno.
12 Allora credettero alle sue parole,
e cantarono la sua lode.
13 Ben presto, però, dimenticarono le sue opere;
non aspettarono fiduciosi l’esecuzione dei suoi propositi,
14 ma furono presi da cupidigia nel deserto,
e tentarono Dio nella solitudine.
15 Egli diede loro quel che chiedevano,
ma mandò contro di loro una piaga consumante.
16 Furono mossi d’invidia contro Mosè nel campo,
e contro Aaronne, il santo dell’Eterno.
17 La terra si aprì, inghiottì Datan
e seppellì quanti avevano seguito Abiram.
18 Un fuoco si accese nella loro assemblea,
la fiamma consumò gli empi.
19 Fecero un vitello in Oreb
e adorarono un’immagine di metallo fuso;
20 così sostituirono la gloria di Dio
nella figura di un bue che mangia erba.
21 Dimenticarono Dio, loro salvatore,
che aveva fatto cose grandi in Egitto,
22 cose meravigliose nel paese di Cam,
cose tremende al Mar Rosso.
23 Egli parlò di sterminarli;
tuttavia Mosè, suo eletto, stette sulla breccia davanti a lui
per impedire all’ira sua di distruggerli.
24 Essi disprezzarono il paese delizioso,
non credettero alla sua parola,
25 mormorarono nelle loro tende
e non diedero ascolto alla voce dell’Eterno.
26 Perciò, egli alzò la mano su di loro,
giurando di farli cadere nel deserto,
27 di far perire la loro discendenza fra le nazioni
e di disperderli per tutti i paesi.
28 Si misero sotto il giogo di Baal-Peor
e mangiarono dei sacrifici dei morti.
29 Così irritarono Dio con le loro azioni,
e una pestilenza scoppiò fra loro.
30 Ma Fineas si alzò e fece giustizia,
e il flagello cessò.
31 E ciò gli fu messo in conto come giustizia
per ogni generazione, per sempre.
32 Lo provocarono anche presso le acque di Meriba,
e venne del male a Mosè per causa loro;
33 perché inasprirono il suo spirito
ed egli parlò sconsideratamente.
34 Essi non distrussero i popoli,
come l’Eterno aveva loro comandato;
35 ma si mescolarono con le nazioni
e impararono le loro opere:
36 servirono i loro idoli,
i quali divennero per essi un laccio,
37 sacrificarono i loro figli
e le loro figlie ai demòni,
38 e sparsero il sangue innocente,
il sangue dei loro figli e delle loro figlie,
che sacrificarono agli idoli di Canaan;
e il paese fu profanato dal sangue versato.
39 Essi si contaminarono con le loro opere
e si prostituirono con le loro azioni.
40 L’ira dell’Eterno si accese contro il suo popolo,
ed egli ebbe in abominio la sua eredità.
41 Li diede nelle mani delle nazioni
e furono signoreggiati da quelli che li odiavano.
42 I loro nemici li oppressero
e furono umiliati sotto la loro mano.
43 Molte volte li liberò,
ma essi furono ribelli nei loro propositi,
e si rovinarono per la loro iniquità.
44 Tuttavia, volse a loro lo sguardo quando furono in angoscia,
quando udì il loro grido;
45 si ricordò del suo patto con loro
e, nella sua grande misericordia, si pentì.
46 Fece anche trovare loro compassione
presso tutti quelli che li avevano condotti in cattività.
47 Salvaci, o Eterno, Dio nostro, e raccoglici fra le nazioni,
affinché celebriamo il tuo santo nome,
e ci gloriamo nel lodarti.
48 Benedetto sia l’Eterno, il Dio d’Israele, d’eternità in eternità!
E tutto il popolo dica: "Amen!".
Alleluia.
1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. 2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho? 3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času. 4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým, 5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým. 6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali. 7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém. 8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou. 9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti. 10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele. 11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich. 12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho, 13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho; 14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. 15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich. 16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu, 17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu. 18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. 19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině. 20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu, 21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. 22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém. 23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil. 24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. 25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. 26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti, 27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. 28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch. 29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, 30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. 31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky. 32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně. 33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými. 34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil, 35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich, 36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem. 37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům. 38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami. 39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými. 40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své. 41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli, 42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich. 43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou. 44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich. 45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých, 46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi. 47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé. 48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
Domínio Público. Esta tradução bíblica de domínio público é trazida a você por cortesia de eBible.org.