1 Perché questo tumulto fra le nazioni,

e perché i popoli meditano cose vane?

2 I re della terra si ritrovano

e i prìncipi si consigliano insieme

contro l’Eterno e contro il suo Unto, dicendo:

3 "Spezziamo i loro legami

e gettiamo via da noi le loro funi".

4 Colui che siede nei cieli ne riderà;

il Signore si befferà di loro.

5 Allora parlerà loro nella sua ira,

e nel suo furore li renderà smarriti:

6 "Eppure", dirà, "io ho stabilito il mio re

sopra Sion, il mio monte santo.

7 Io annuncerò il decreto".

L’Eterno mi disse: "Tu sei mio figlio,

oggi io ti ho generato.

8 Chiedimi, io ti darò le nazioni come tua eredità

e le estremità della terra per tuo possesso.

9 Tu le spezzerai con uno scettro di ferro;

tu le frantumerai come un vaso di vasellaio".

10 Ora dunque, o re, siate saggi;

lasciatevi correggere, o giudici della terra.

11 Servite l’Eterno con timore,

e gioite con tremore.

12 Rendete omaggio al figlio, che talora l’Eterno non si adiri

e voi non periate nella vostra via,

perché d’un tratto l’ira sua può divampare.

Beati tutti quelli che confidano in lui!

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují? 2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, 3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. 4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim. 5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka: 6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou. 7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. 8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé. 9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je. 10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští. 11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením. 12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.