1 Preghiera di Davide.

O Eterno, ascolta ciò che è giusto, sii attento al mio grido;

porgi orecchio alla mia preghiera

che non viene da labbra ingannatrici.

2 Dalla tua presenza venga alla luce il mio diritto,

gli occhi tuoi riconoscano la rettitudine.

3 Tu hai scrutato il mio cuore, l’hai visitato nella notte;

mi hai provato e non hai trovato nulla;

la mia bocca non va oltre il mio pensiero.

4 Quanto alle opere degli uomini,

io, per ubbidire alla parola delle tue labbra,

mi sono guardato dalle vie dei violenti.

5 I miei passi si sono tenuti saldi sui tuoi sentieri,

i miei piedi non hanno vacillato.

6 Io t’invoco, perché tu m’esaudisci, o Dio;

inclina verso me il tuo orecchio, ascolta le mie parole!

7 Spiega le meraviglie della tua bontà,

o tu che con la tua destra salvi quelli

che cercano un rifugio dai loro avversari.

8 Preservami come la pupilla dell’occhio,

nascondimi all’ombra delle tue ali

9 dagli empi che vogliono la mia rovina,

dai mortali nemici che mi circondano.

10 Sono duri di cuore a causa delle loro ricchezze,

la loro bocca parla con arroganza.

11 Ora ci accerchiano, seguendo i nostri passi;

ci spiano per abbatterci.

12 Il mio nemico somiglia a un leone che brama lacerare,

a un leoncello che sta in agguato nei nascondigli.

13 Ergiti, o Eterno,

vagli incontro, abbattilo;

libera l’anima mia dall’empio con la tua spada;

14 liberami, con la tua mano, dagli uomini, o Eterno,

dagli uomini del mondo la cui parte è soltanto in questa vita,

e il cui ventre tu riempi con i tuoi beni;

di questi i loro figli si saziano in abbondanza,

e lasciano il resto dei loro averi ai loro fanciulli.

15 Quanto a me, per la mia giustizia, contemplerò il tuo volto,

mi sazierò, al mio risveglio, della tua presenza.

1 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti. 2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost. 3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých. 4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce. 5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé. 6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou. 7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé. 8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne, 9 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne, 10 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými. 11 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem. 12 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši. 13 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým, 14 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým. 15 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.