1 Per il Maestro del coro. "Non distruggere". Inno di Davide, quando Saul mandò a sorvegliargli la casa per ucciderlo.

Liberami dai miei nemici, o mio Dio;

ponimi in luogo alto, al sicuro dai miei aggressori.

2 Liberami da quanti compiono il male

e salvami dagli uomini sanguinari.

3 Perché, ecco, essi pongono agguati all’anima mia;

uomini potenti si radunano contro di me,

senza che in me vi sia misfatto né peccato, o Eterno!

4 Senza che in me vi sia colpa, essi corrono e si preparano.

Destati, vieni a me, e vedi!

5 Tu, o Eterno, che sei il Dio degli eserciti, il Dio d’Israele,

alzati a giudicare tutte le genti!

Non fare grazia ad alcuno dei perfidi malfattori! [Pausa]

6 Ogni sera ritornano e urlano come cani

e vanno attorno per la città.

7 Ecco, vomitano ingiurie dalla loro bocca;

hanno delle spade sulle labbra.

"Tanto", dicono, "chi ci ascolta?".

8 Ma tu, o Eterno, ti riderai di loro;

ti farai beffe di tutte le genti.

9 O mia forza, a te io riguarderò,

perché tu, o Dio, sei il mio alto rifugio.

10 Il mio Dio mi verrà incontro con la sua bontà,

Dio mi farà vedere sui miei nemici quel che desidero.

11 Non ucciderli, che talora il mio popolo non dimentichi;

falli andare, per la tua potenza, vagando e abbattili,

o Signore, nostro scudo.

12 Ogni parola delle loro labbra è un peccato della loro bocca;

siano dunque presi nel laccio della loro superbia,

per le maledizioni e le menzogne che proferiscono.

13 Distruggili nel tuo furore, distruggili e non siano più;

e si conoscerà, fino alle estremità della terra,

che Dio signoreggia su Giacobbe. [Pausa]

14 Ritornano la sera, ringhiano come cani

e vanno attorno per la città.

15 Vanno vagando per trovare da mangiare,

e, se non trovano da saziarsi, passano la notte latrando.

16 Ma io canterò la tua potenza,

e al mattino loderò ad alta voce la tua bontà,

perché tu sei stato per me una fortezza,

un rifugio nel giorno dell’avversità.

17 O mia forza, a te salmeggerò,

perché Dio è il mio alto rifugio, il Dio benigno per me.

1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho. 2 Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň. 3 Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne. 4 Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine. 5 Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř. 6 Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah. 7 Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města. 8 Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší? 9 Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům. 10 Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký. 11 Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými. 12 Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane. 13 Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují. 14 Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah. 15 I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města. 16 Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí. 17 Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. 18 A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný.