1 Lamento di Davide, che egli cantò all’Eterno, a proposito delle parole di Cus, il beniaminita.

O Eterno, Dio mio, io confido in te;

salvami da tutti quelli che mi perseguitano, e liberami;

2 che talora il nemico, come un leone, non sbrani l’anima mia

lacerandola, senza che alcuno mi liberi.

3 O Eterno, Dio mio, se ho fatto questo,

se c’è perversità nelle mie mani,

4 se ho reso male per bene a chi viveva in pace con me

(io che ho liberato chi mi era nemico senza motivo),

5 il mio nemico perseguiti pure l’anima mia e la raggiunga,

calpesti al suolo la mia vita,

e stenda la mia gloria nella polvere. [Pausa]

6 Ergiti, o Eterno, nell’ira tua,

innalzati contro i furori dei miei nemici,

e destati in mio favore.

7 Tu hai ordinato il giudizio.

Ti circondi l’assemblea dei popoli,

e poniti a sedere al di sopra di essa in luogo elevato.

8 L’Eterno giudica i popoli;

giudica me, o Eterno, secondo la mia giustizia e la mia integrità.

9 Ti prego, fa che cessi la malvagità dei malvagi,

ma stabilisci il giusto;

poiché sei il giusto Dio che prova i cuori e le reni.

10 Il mio scudo è in Dio,

che salva i retti di cuore.

11 Dio è un giusto giudice,

un Dio che s’indigna ogni giorno;

12 se il malvagio non si converte, egli affila la sua spada,

tende il suo arco e lo tiene pronto;

13 dispone contro di lui strumenti di morte;

e rende infocate le sue frecce.

14 Ecco, il malvagio è in doglie per produrre iniquità.

Egli ha concepito malizia e partorisce menzogna.

15 Ha scavato una fossa e l’ha fatta profonda,

ma è caduto nella fossa che ha fatta.

16 La sua malizia gli ritornerà sul capo,

e la sua violenza gli ricadrà sulla testa.

17 Io loderò l’Eterno per la sua giustizia,

e salmeggerò al nome dell’Eterno, dell’Altissimo.

1 Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova. 2 Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne, 3 Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil. 4 Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně, 5 Èinil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny), 6 Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah. 7 Povstaň, Hospodine, v hněvě svém, vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel, a prociť ke mně, nebo jsi soud nařídil. 8 I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase. 9 Hospodin souditi bude lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé, a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest. 10 Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných, spravedlivého pak abys utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý. 11 Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem. 12 Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den. 13 Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je. 14 Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil. 15 Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež. 16 Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil. 17 Obrátíť se usilování jeho na hlavu jeho, a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí. 18 Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího.