1 Per il Maestro del coro. Salmo di Davide.

O Dio della mia lode, non tacere,

2 perché la bocca dell’empio e la bocca del disonesto

si sono aperte contro di me;

parlano contro di me con lingua bugiarda.

3 Mi assediano con parole d’odio

e mi hanno fatto guerra senza motivo.

4 In cambio dell’amore che mostro loro, mi accusano,

e io non faccio che pregare.

5 Essi mi hanno reso male per bene,

e odio in cambio del mio amore.

6 Suscita un empio contro di lui,

e un accusatore stia alla sua destra.

7 Quando sarà giudicato, esca condannato,

e la sua preghiera gli sia imputata come peccato.

8 Siano pochi i suoi giorni:

un altro prenda il suo ufficio.

9 Siano i suoi figli orfani

e la sua moglie vedova.

10 I suoi figli siano vagabondi e mendicanti

e cerchino il pane lontano dalle loro case in rovina.

11 L’usuraio divori tutto il suo patrimonio

ed estranei lo spoglino del frutto delle sue fatiche.

12 Nessuno sia misericordioso con lui

e nessuno abbia pietà dei suoi orfani.

13 La sua discendenza sia distrutta;

nella seconda generazione sia cancellato il loro nome!

14 L’iniquità dei suoi padri sia ricordata dall’Eterno,

e il peccato di sua madre non sia cancellato.

15 Siano quei peccati sempre davanti all’Eterno,

e faccia egli sparire dalla terra la sua memoria,

16 Infatti non si è ricordato di fare il bene,

ma ha perseguitato il misero, il povero,

e chi ha il cuore spezzato, per farlo morire.

17 Egli ha amato la maledizione,

e questa gli è venuta addosso;

non si è compiaciuto nella benedizione,

ed essa si tiene lontana da lui.

18 Si è avvolto di maledizione come se fosse la sua veste,

ed essa è penetrata come acqua, dentro di lui

e come olio nelle sue ossa.

19 Sia per lui come vestito che lo ricopre,

come cintura che lo lega per sempre!

20 Tale sia, da parte dell’Eterno, la ricompensa per i miei avversari

e per quelli che proferiscono del male contro l’anima mia.

21 Ma tu, o Eterno, o Signore, opera in mio favore,

per amor del tuo nome;

liberami, poiché la tua misericordia è buona.

22 Io sono misero e povero

e il mio cuore è piagato dentro di me.

23 Me ne vado come un’ombra che si allunga,

sono scacciato via come la locusta.

24 Le mie ginocchia vacillano per i digiuni

e il mio corpo è scarno e deperisce.

25 Sono diventato un obbrobrio per loro;

quando mi vedono, scuotono il capo.

26 Aiutami, o Eterno, mio Dio,

salvami per la tua grazia,

27 e sappiano che questo è opera della tua mano,

che sei tu, o Eterno, che l’hai fatto.

28 Essi malediranno, ma tu benedirai;

si innalzeranno e resteranno confusi,

ma il tuo servitore si rallegrerà.

29 I miei avversari saranno coperti d’infamia

e avvolti nella loro vergogna come in un mantello!

30 Io celebrerò grandemente l’Eterno con la mia bocca,

lo loderò in mezzo alla moltitudine;

31 poiché egli sta alla destra del povero

per salvarlo da quelli che lo condannano a morte.

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše. 2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým. 3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny. 4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval. 5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. 6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici. 7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu. 8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný. 9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. 10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých. 11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. 12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. 13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich. 14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen. 15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich, 16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. 17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho. 18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. 19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování. 20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé. 21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne. 22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých. 23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou. 24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti. 25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými. 26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, 27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to. 28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj. 29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou. 30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu, 31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.