1 Per il Maestro del coro. Secondo Iedutun. Salmo di Asaf.

La mia voce si eleva a Dio e io grido;

la mia voce si eleva a Dio ed egli mi porge l’orecchio.

2 Nel giorno della mia afflizione ho cercato il Signore,

la mia mano è stata tesa durante la notte senza stancarsi,

l’anima mia ha rifiutato di essere consolata.

3 Io mi ricordo di Dio, e gemo;

medito, e il mio spirito è abbattuto. [Pausa]

4 Tu tieni desti gli occhi miei,

sono turbato e non posso parlare.

5 Ripenso ai giorni antichi,

agli anni da lungo tempo passati.

6 Mi ricordo dei miei canti durante la notte,

medito nel mio cuore, e il mio spirito investiga:

7 "Il Signore ci respinge forse per sempre?

Non mostrerà più la sua bontà?

8 La sua misericordia è venuta a mancare per sempre?

La sua parola ha cessato per ogni generazione?

9 Dio ha forse dimenticato di aver pietà?

Ha egli nell’ira posto fine alle sue compassioni?". [Pausa]

10 Allora ho detto: "La mia afflizione sta in questo,

che la destra dell’Altissimo è mutata".

11 Io rievocherò le opere dell’Eterno;

sì, ricorderò le tue meraviglie antiche,

12 mediterò su tutte le opere tue

e ripenserò alle tue gesta.

13 O Dio, la tua via è santa;

quale dio è grande come il nostro Dio?

14 Tu sei il Dio che compie meraviglie;

tu hai fatto conoscere la tua forza fra i popoli.

15 Tu hai, con il tuo braccio, redento il tuo popolo,

i figli di Giacobbe e di Giuseppe. [Pausa]

16 Le acque ti videro, o Dio;

le acque ti videro e furono spaventate;

anche gli abissi tremarono.

17 Le nubi versarono diluvi d’acqua;

i cieli tuonarono;

e anche le tue saette guizzarono da ogni parte.

18 Il fragore del tuo tuono era nel turbine;

i lampi illuminarono il mondo;

la terra fu scossa e tremò.

19 Apristi la tua via in mezzo al mare,

i tuoi sentieri in mezzo alle grandi acque,

e le tue orme non furono visibili.

20 Tu guidasti il tuo popolo come un gregge,

per mano di Mosè e di Aaronne.

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. 2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně. 3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má. 4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah. 5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl. 6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní. 7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě: 8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže? 9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení? 10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah. 11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího. 12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna. 13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti. 14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh? 15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. 16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah. 17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny. 18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo. 19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země. 20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. 21 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.