1 Salmo di Davide.

Benedetto sia l’Eterno, la mia rocca,

che ammaestra le mie mani al combattimento

e le mie dita alla battaglia;

2 egli è il mio benefattore e la mia fortezza,

il mio alto riparo e il mio liberatore,

il mio scudo, colui nel quale mi rifugio,

che mi rende soggetto il mio popolo.

3 O Eterno, che cos’è l’uomo, che tu ne prenda conoscenza?

o il figlio dell’uomo che tu ne tenga conto?

4 L’uomo è simile a un soffio,

i suoi giorni sono come l’ombra che passa.

5 O Eterno, abbassa i tuoi cieli e scendi;

tocca i monti e fa’ che fumino.

6 Fa’ guizzare il lampo e disperdi i miei nemici.

Lancia le tue saette e mettili in fuga.

7 Stendi le tue mani dall’alto,

salvami e liberami dalle grandi acque,

dalla mano degli stranieri,

8 la cui bocca dice menzogne

e la cui destra giura il falso.

9 O Dio, a te canterò un cantico nuovo;

sul saltèrio a dieci corde a te salmeggerò,

10 che dai la vittoria ai re,

che liberi Davide tuo servitore dalla spada micidiale.

11 Salvami e liberami dalla mano degli stranieri,

la cui bocca dice menzogne

e la cui destra giura il falso.

12 I nostri figli, nella loro giovinezza,

siano come piante novelle che crescono

e le nostre figlie come colonne scolpite

nella struttura di un palazzo.

13 I nostri granai siano pieni

e forniscano ogni specie di beni.

Le nostre greggi moltiplichino

a migliaia e a decine di migliaia

nelle nostre campagne.

14 Le nostre giovenche siano feconde;

e non vi sia né breccia, né fuga,

né grido nelle nostre piazze.

15 Beato il popolo che è in tale stato,

beato il popolo il cui Dio è l’Eterno.

1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě. 2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi. 3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš? 4 Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející. 5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou. 6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je. 7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců. 8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá. 9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati, 10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného. 11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá. 12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu. 13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich. 14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich. 15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.