1 Gesù, ripieno dello Spirito Santo, se ne ritornò dal Giordano e fu condotto dallo Spirito nel deserto per quaranta giorni ed era tentato dal diavolo. 2 Durante quei giorni non mangiò nulla e, dopo che quelli furono trascorsi, ebbe fame. 3 E il diavolo gli disse: "Se tu sei Figlio di Dio, di’ a questa pietra che diventi pane". 4 E Gesù gli rispose: "Sta scritto: ‘Non di pane soltanto vivrà l’uomo’".

5 Il diavolo lo condusse in alto, gli mostrò in un attimo tutti i regni del mondo e gli disse: 6 "Ti darò tutta quanta questa potenza e la gloria di questi regni, perché essa mi è stata data e la do a chi voglio. 7 Se dunque ti prostri ad adorarmi, sarà tutta tua". 8 E Gesù, rispondendo, gli disse: "Sta scritto: ‘Adora il Signore Dio tuo, e a lui solo rendi il tuo culto’".

9 Allora lo portò a Gerusalemme e lo pose sul pinnacolo del tempio e gli disse: "Se tu sei Figlio di Dio, gettati giù di qui, 10 perché sta scritto:

‘Egli ordinerà ai suoi angeli intorno a te, che ti proteggano;11 ed essi ti porteranno sulle mani, perché tu non urti con il piede contro una pietra’".

12 Gesù, rispondendo, gli disse: "È stato detto: ‘Non tentare il Signore Dio tuo’".

13 E il diavolo, finita ogni sorta di tentazione, si allontanò da lui fino ad altra occasione.

14 Gesù, nella potenza dello Spirito, se ne tornò in Galilea e la sua fama si sparse per tutta la regione circostante. 15 E insegnava nelle loro sinagoghe, glorificato da tutti.

16 Andò a Nazaret, dove era stato allevato e, com’era solito, entrò in giorno di sabato nella sinagoga; alzatosi per leggere, 17 gli fu dato il libro del profeta Isaia e, aperto il libro, trovò quel passo dov’era scritto:

18 "Lo Spirito del Signore è sopra me; per questo egli mi ha unto per evangelizzare i poveri; mi ha mandato ad annunciare la liberazione ai prigionieri, e ai ciechi il recupero della vista; a rimettere in libertà gli oppressi,19 e a predicare l’anno accettevole del Signore".

20 Poi, chiuso il libro e resolo all’inserviente, si pose a sedere; e gli occhi di tutti nella sinagoga erano fissi su di lui.

21 Ed egli iniziò a dire loro: "Oggi si è adempiuta questa scrittura e voi la udite". 22 Tutti gli rendevano testimonianza, si meravigliavano delle parole di grazia che uscivano dalla sua bocca e dicevano: "Non è costui il figlio di Giuseppe?". 23 Ed egli disse loro: "Certo, voi mi citerete questo proverbio: ‘Medico, cura te stesso; fa’ anche qui nella tua patria tutto quello che abbiamo udito essere avvenuto in Capernaum!’". 24 Ma egli disse: "In verità vi dico che nessun profeta è ben accetto nella sua patria. 25 Anzi, vi dico in verità che ai giorni d’Elia, quando il cielo fu serrato per tre anni e sei mesi e vi fu gran carestia in tutto il paese, c’erano molte vedove in Israele, 26 eppure a nessuna di esse fu mandato Elia, ma fu mandato a una vedova in Sarepta di Sidone. 27 E al tempo del profeta Eliseo c’erano molti lebbrosi in Israele, eppure nessuno di loro fu purificato, ma lo fu Naaman il Siro".

28 Tutti, nella sinagoga, furono ripieni d’ira all’udire queste cose. 29 Si alzarono, lo cacciarono fuori dalla città e lo condussero fin sul ciglio del monte sul quale era fabbricata la loro città, per precipitarlo giù. 30 Ma egli, passando in mezzo a loro, se ne andò.

31 E scese a Capernaum città di Galilea; e qui insegnava alla gente nei giorni di sabato. 32 Ed essi si stupivano della sua dottrina perché parlava con autorità.

33 Ora nella sinagoga si trovava un uomo posseduto da uno spirito di demonio immondo, il quale gridò a gran voce: 34 "Ah! Che c’è fra noi e te, o Gesù Nazareno? Sei tu venuto per mandarci in perdizione? Io so chi tu sei: il Santo di Dio!". 35 E Gesù lo sgridò, dicendo: "Sta’ zitto ed esci da quest’uomo!". E il demonio, gettatolo a terra in mezzo alla gente, uscì da lui senza fargli alcun male. 36 E tutti furono presi da stupore e ragionavano fra loro, dicendo: "Che parola è questa? Egli comanda con autorità e potenza agli spiriti immondi ed essi escono". 37 E la sua fama si divulgò in ogni luogo della regione.

38 Poi, alzatosi e uscito dalla sinagoga, entrò in casa di Simone. Ora la suocera di Simone era travagliata da una gran febbre e lo pregarono per lei. 39 Egli, chinatosi verso di lei, sgridò la febbre, la febbre la lasciò ed ella, alzatasi subito, si mise a servirli.

40 Al tramontare del sole, tutti quelli che avevano degli infermi di varie malattie li conducevano a lui ed egli li guariva, imponendo le mani a ciascuno. 41 Anche i demòni uscivano da molti gridando, e dicendo: "Tu sei il Figlio di Dio!". Ma egli li sgridava e non permetteva loro di parlare, perché sapevano che egli era il Cristo.

42 Poi, fattosi giorno, uscì e andò in un luogo deserto; e le folle lo cercavano e, giunte fino a lui, lo trattenevano perché non si allontanasse da loro. 43 Ma egli disse loro: "Bisogna che io proclami la buona notizia del regno di Dio anche alle altre città, poiché per questo sono stato mandato". 44 E andava predicando per le sinagoghe della Galilea.

1 Ježíš pak, pln jsa Ducha svatého, vrátil se od Jordánu, a puzen jest v Duchu na poušť. 2 A za čtyřidceti dní pokoušín byl od ďábla, a nic nejedl v těch dnech. A když se skonali dnové ti, potom zlačněl. 3 I řekl jemu ďábel: Jestliže jsi Syn Boží, rci kamenu tomuto, ať jest chléb. 4 I odpověděl jemu Ježíš: Psánoť jest: Že ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem Božím. 5 I vedl jej ďábel na horu vysokou, a ukázal mu všecka království okršlku země pojednou. 6 A řekl jemu ďábel: Toběť dám tuto všecku moc i slávu těchto království, nebo mně dána jest, a komuž bych koli chtěl, dám ji. 7 Protož ty pokloníš-li se přede mnou, budeť všecko tvé. 8 I odpověděv Ježíš, řekl jemu: Jdi pryč ode mne, satanáši; neboť psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaněti a jemu samému sloužiti. 9 Tedy vedl jej do Jeruzaléma, a postavil ho na vrchu chrámu, a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, pusť se odtud dolů. 10 Nebo psáno jest: Že andělům svým přikáže o tobě, aby tě ostříhali, 11 A že tě na ruce uchopí, abys neurazil o kámen nohy své. 12 A odpovídaje, dí mu Ježíš: Povědínoť jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého. 13 A dokonav všecka pokušení ďábel, odšel od něho až do času. 14 I navrátil se Ježíš v moci Ducha do Galilee, a vyšla pověst o něm po vší té okolní krajině. 15 A on učil v školách jejich, a slaven byl ode všech. 16 I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podle obyčeje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl. 17 I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: 18 Duch Páně nade mnou, protože pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati zkroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti soužené v svobodu, 19 A zvěstovati léto Páně vzácné. 20 A zavřev knihu a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole oči byly obráceny naň. 21 I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich. 22 A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův? 23 I dí k nim: Zajisté díte mi toto podobenství: Lékaři, uzdrav se sám. Které věci slyšeli jsme, žes činil v Kafarnaum, učiň také i zde v své vlasti. 24 I řekl jim: Amen pravím vám, žeť žádný prorok není vzácen v vlasti své. 25 Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském, kdyžto zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, takže byl hlad veliký po vší zemi, 26 Však Eliáš k nižádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově. 27 A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a žádný z nich není očištěn, než Náman Syrský. 28 I naplněni jsou všickni v škole hněvem, slyšíce to. 29 A povstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory, na nížto město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů sstrčili. 30 Ale on bera se prostředkem jich, ušel. 31 I sstoupil do Kafarnaum, města Galilejského, a tu učil je ve dny sobotní. 32 I divili se velmi učení jeho, nebo mocná byla řeč jeho. 33 Byl pak tu v škole člověk jeden, mající ducha ďábelství nečistého. I zvolal hlasem velikým, 34 Řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás? Znám tě, kdo jsi, že jsi ten svatý Boží. 35 I přimluvil jemu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi od něho. A povrha jej ďábel mezi ně, vyšel od něho, a nic mu neuškodil. 36 I přišel strach na všecky, a rozmlouvali vespolek, řkouce: Jaké jest toto slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům, a vycházejí? 37 I rozcházela se o něm pověst po všem okolí té krajiny. 38 Vstav pak Ježíš ze školy, všel do domu Šimonova. Svegruše pak Šimonova trápena byla těžkou zimnicí. I prosili ho za ni. 39 Tedy stoje nad ní, přimluvil zimnici, i přestala jí. A ona hned vstavši, posluhovala jim. 40 Při západu pak slunce všickni, kteříž měli nemocné rozličnými neduhy, vodili je k němu, a on na jednoho každého z nich ruce vzkládav, uzdravoval je. 41 Od mnohých také ďábelství vycházela, křičící a říkající: Ty jsi Kristus, Syn Boží. Ale on přimlouvaje, nedopouštěl jim mluviti; nebo věděli, že jest on Kristus. 42 A jakž byl den, vyšed, bral se na pusté místo. I hledali ho zástupové, a přišli až k němu, a zdržovali ho, aby neodcházel od nich. 43 On pak řekl jim: I jinýmť městům musím zvěstovati království Boží; nebo na to poslán jsem. 44 I kázal v školách Galilejských.