1 Disse poi ai suoi discepoli: "È impossibile che non avvengano scandali, ma guai a colui per cui avvengono! 2 Sarebbe meglio per lui che gli fosse messa al collo una macina da mulino e fosse gettato nel mare, piuttosto che scandalizzare uno solo di questi piccoli. 3 Badate a voi stessi! Se tuo fratello pecca, riprendilo e, se si pente, perdonalo. 4 E se ha peccato contro te sette volte al giorno e sette volte torna a te e ti dice: ‘Mi pento’, perdonalo".

5 Allora gli apostoli dissero al Signore: "Aumentaci la fede". 6 Il Signore disse: "Se aveste fede quanto un granello di senape, potreste dire a questo sicomoro: ‘Sradicati e trapiantati nel mare’ e vi ubbidirebbe".

7 "Se uno di voi ha un servo che ara o bada alle pecore, quando quello torna a casa dai campi, gli dirà: ‘Vieni presto a metterti a tavola’? 8 Non gli dirà invece: ‘Preparami la cena, rimboccati la veste e vieni a servirmi finché io abbia mangiato e bevuto, poi mangerai e berrai tu’? 9 Si ritiene forse obbligato verso il suo servo perché ha fatto le cose che gli erano state comandate? 10 Così anche voi, quando avrete fatto tutto ciò che vi è comandato, dite: ‘Noi siamo servi inutili; abbiamo fatto quello che eravamo in obbligo di fare’".

11 Nel recarsi a Gerusalemme, egli passava sui confini della Samaria e della Galilea. 12 Come entrava in un certo villaggio, gli vennero incontro dieci uomini lebbrosi, i quali, fermatisi a distanza, 13 alzarono la voce dicendo: "Gesù, Maestro, abbi pietà di noi!". 14 Vedutili, egli disse loro: "Andate a mostrarvi ai sacerdoti". E, mentre andavano, furono purificati. 15 Uno di loro, vedendo che era guarito, tornò indietro glorificando Dio ad alta voce 16 e si gettò ai suoi piedi con la faccia a terra, ringraziandolo; e questo era un samaritano. 17 Gesù, rispondendo, disse: "I dieci non sono stati tutti purificati? E gli altri nove dove sono? 18 Non si è trovato nessuno che sia tornato per dare gloria a Dio tranne questo straniero?". 19 E gli disse: "Alzati e va’: la tua fede ti ha salvato".

20 Interrogato poi dai farisei sul quando verrebbe il regno di Dio, rispose loro dicendo: "Il regno di Dio non viene in modo da attirare gli sguardi, né si dirà: 21 ‘Eccolo qui’, o: ‘Eccolo là’; perché ecco, il regno di Dio è dentro di voi".

22 Disse pure ai suoi discepoli: "Verranno giorni che desidererete vedere anche uno solo dei giorni del Figlio dell’uomo, e non lo vedrete. 23 E vi si dirà: ‘Eccolo là’ o: ‘Eccolo qui’; non andate e non li seguite, 24 perché com’è il lampo, che balenando risplende da un’estremità all’altra del cielo, così sarà il Figlio dell’uomo nel suo giorno. 25 Ma prima bisogna che egli soffra molte cose e sia respinto da questa generazione.

26 E come avvenne ai giorni di Noè, così pure avverrà ai giorni del Figlio dell’uomo. 27 Si mangiava, si beveva, si prendeva moglie e si andava a marito, fino al giorno che Noè entrò nell’arca e venne il diluvio che li fece perire tutti. 28 Avvenne allo stesso modo anche ai giorni di Lot: si mangiava, si beveva, si comprava, si vendeva, si piantava e si edificava, 29 ma nel giorno in cui Lot uscì da Sodoma piovve dal cielo fuoco e zolfo, che li fece perire tutti. 30 Lo stesso avverrà nel giorno in cui il Figlio dell’uomo sarà manifestato.

31 In quel giorno, chi sarà sulla terrazza e avrà la sua roba in casa, non scenda a prenderla; così pure, chi sarà nei campi, non torni indietro. 32 Ricordatevi della moglie di Lot. 33 Chi cercherà di salvare la sua vita, la perderà, ma chi la perderà, la preserverà. 34 Io vi dico: In quella notte, due saranno in un letto; l’uno sarà preso e l’altro lasciato. 35 Due donne macineranno assieme; l’una sarà presa e l’altra lasciata. 36 [Due uomini saranno ai campi, l’uno sarà preso e l’altro lasciato".]

37 I discepoli risposero: "Dove sarà, Signore?". Ed egli disse loro: "Dove sarà il corpo, là pure si raduneranno le aquile".

1 Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí. 2 Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých. 3 Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu. 4 A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu. 5 I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry. 6 I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás. 7 Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl? 8 Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij? 9 Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se. 10 Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme. 11 I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei. 12 A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka. 13 A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi. 14 Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou. 15 Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha. 16 A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán. 17 I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět? 18 Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento? 19 I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila. 20 Otázán pak jsa od zákoníků, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: Nepřijdeť království Boží patrně. 21 Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi. 22 I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti jeden den Syna člověka, a neuzříte. 23 A dějíť vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoďte, ani následujte. 24 Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém. 25 Ale nejprve musí mnoho trpěti, a potupen býti od národu tohoto. 26 A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. 27 Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky. 28 A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli. 29 Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky. 30 Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví. 31 V ten čas kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase. 32 Pomněte na Lotovu ženu. 33 Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej. 34 Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. 35 Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. 36 Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. 37 I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.