1 Celebrate l’Eterno, invocate il suo nome;

fate conoscere le sue gesta fra i popoli.

2 Cantate e salmeggiate a lui,

meditate su tutte le sue meraviglie.

3 Gloriatevi del suo santo nome;

gioisca il cuore di chi cerca l’Eterno!

4 Cercate l’Eterno e la sua forza,

cercate sempre il suo volto!

5 Ricordatevi dei prodigi che ha compiuto,

dei suoi miracoli e dei giudizi della sua bocca,

6 voi, figli di Abraamo, suo servitore,

discendenza di Giacobbe, suoi eletti!

7 Egli, l’Eterno, è il nostro Dio;

i suoi giudizi si esercitano su tutta la terra.

8 Egli si ricorda per sempre del suo patto,

della parola da lui data per mille generazioni,

9 del patto che fece con Abraamo,

del giuramento che fece a Isacco,

10 e che confermò a Giacobbe come uno statuto,

a Israele come un patto eterno,

11 dicendo: "Io ti darò il paese di Canaan

come vostra eredità".

12 Non erano allora che poca gente,

pochissimi e stranieri nel paese,

13 e andavano da una nazione all’altra,

da un regno a un altro popolo.

14 Egli non permise che alcuno li opprimesse;

anzi, per amor loro, castigò dei re,

15 dicendo: "Non toccate i miei unti,

e non fate alcun male ai miei profeti".

16 Poi chiamò la fame sul paese,

e fece mancare del tutto il pane che li sostentava.

17 Mandò davanti a loro un uomo.

Giuseppe fu venduto come schiavo.

18 I suoi piedi furono serrati nei ceppi,

fu messo in catene di ferro,

19 fino al tempo che avvenne quello che aveva detto.

La parola dell’Eterno, nella prova, lo affinò.

20 Allora il re lo fece slegare,

il dominatore di popoli lo liberò;

21 lo costituì signore della sua casa

e governatore di tutti i suoi beni

22 per legare i prìncipi a suo giudizio

e insegnare ai suoi anziani la sapienza.

23 Allora Israele venne in Egitto,

e Giacobbe soggiornò nel paese di Cam.

24 Dio fece moltiplicare grandemente il suo popolo

e lo rese più potente dei suoi avversari.

25 Poi mutò il loro cuore perché odiassero il suo popolo

e tramassero inganni contro i suoi servitori.

26 Egli mandò Mosè, suo servitore,

e Aaronne, che aveva eletto.

27 Essi compirono fra loro i miracoli da lui ordinati,

fecero dei prodigi nella terra di Cam.

28 Mandò le tenebre e fece oscurare l’aria,

eppure non osservarono le sue parole.

29 Cambiò le acque in sangue

e fece morire i loro pesci.

30 La terra brulicò di rane,

fin nelle camere dei loro re.

31 Egli parlò, e vennero mosche velenose

e zanzare in tutto il loro territorio.

32 Mandò loro grandine invece di pioggia,

fiamme di fuoco sul loro paese.

33 Percosse le loro vigne e i loro fichi

e fracassò gli alberi del loro territorio.

34 Egli parlò e vennero le locuste

e i bruchi innumerevoli,

35 che divorarono tutta l’erba del paese

e mangiarono il frutto della terra.

36 Poi percosse tutti i primogeniti del paese,

le primizie della loro forza.

37 Fece uscire gli Israeliti con argento e oro,

e, nelle sue tribù, nessuno vacillò.

38 L’Egitto si rallegrò della loro partenza,

poiché erano terrorizzati a causa loro.

39 Egli distese una nuvola per ripararli

e accese un fuoco per rischiararli di notte.

40 A loro richiesta fece venire delle quaglie

e li saziò con il pane del cielo.

41 Egli fendé la roccia e ne scaturirono acque:

esse scorrevano come un fiume nel deserto.

42 Poiché egli si ricordò della sua parola santa

e di Abraamo, suo servitore.

43 Trasse fuori il suo popolo con allegrezza,

i suoi eletti con grida di gioia.

44 Diede loro i paesi delle nazioni

ed essi presero possesso della fatica dei popoli,

45 perché osservassero i suoi statuti e ubbidissero alle sue leggi.

Alleluia.

1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho. 2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. 3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina. 4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. 5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho, 6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho. 7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. 8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení, 9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi. 10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, 11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, 12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu. 13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. 14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: 15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. 16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal, 17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa. 18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, 19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. 20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. 21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého, 22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. 23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově. 24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své. 25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho. 26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil. 27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově. 28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. 29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich. 30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich. 31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich. 32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich, 33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich. 34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. 35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. 36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich. 37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl. 38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. 39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci. 40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. 41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka. 42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené. 43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. 44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi, 45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.