1 Passati i vent’anni nei quali Salomone costruì la casa dell’Eterno e il proprio palazzo, 2 egli ricostruì le città che Curam gli aveva dato, e vi fece abitare i figli d’Israele. 3 Poi Salomone marciò contro Camat-Soba e se ne impadronì. 4 E ricostruì Tadmor nella parte deserta del paese, e tutte le città di rifornimento in Camat. 5 Ricostruì anche Bet-Oron superiore e Bet-Oron inferiore, città forti, munite di mura, di porte e di sbarre; 6 ricostruì Baalat e tutte le città di rifornimento che appartenevano al re, tutte le città per i suoi carri, le città per i suoi cavalieri, insomma tutto quello che gli piacque di costruire a Gerusalemme, al Libano e in tutto il paese del suo dominio. 7 Di tutta la popolazione che era rimasta degli Ittiti, degli Amorei, dei Ferezei, degli Ivvei e dei Gebusei, che non erano d’Israele, 8 cioè i loro discendenti che erano rimasti dopo di loro nel paese e che gli Israeliti non avevano distrutto, Salomone li impiegò nei lavori forzati; e tali sono rimasti fino a oggi. 9 Ma dei figli d’Israele Salomone non impiegò nessuno come servo per i suoi lavori; essi furono la sua gente di guerra, capi dei suoi condottieri e comandanti dei suoi carri e dei suoi cavalieri. 10 I capi dei prefetti del re Salomone, incaricati di sorvegliare il popolo, erano in numero di duecentocinquanta. 11 Salomone fece salire la figlia del Faraone dalla città di Davide alla casa che egli le aveva fatto costruire, perché disse: "Mia moglie non abiterà nella casa di Davide re d’Israele, perché i luoghi dove è entrata l’arca dell’Eterno sono santi". 12 Allora Salomone offrì degli olocausti all’Eterno sull’altare dell’Eterno, che egli aveva costruito davanti al portico; 13 offriva quello che bisognava offrire, secondo l’ordine di Mosè, ogni giorno, nei sabati, nei noviluni, e nelle feste solenni, tre volte all’anno: alla festa degli azzimi, alla festa delle settimane e alla festa delle capanne. 14 Stabilì nelle loro funzioni, come le aveva regolate Davide suo padre, le classi dei sacerdoti, i Leviti nel loro compito di celebrare l’Eterno e fare il servizio alla presenza dei sacerdoti giorno per giorno, e i portinai, a ciascuna porta, secondo le loro classi; poiché così aveva ordinato Davide, l’uomo di Dio. 15 E non si deviò in nulla dagli ordini che il re aveva dato riguardo ai sacerdoti e ai Leviti, come anche relativamente ai tesori. 16 Così fu condotta tutta l’opera di Salomone dal giorno in cui fu fondata la casa dell’Eterno, fino a quando fu terminata. La casa dell’Eterno ebbe il suo perfetto compimento. 17 Allora Salomone partì per Esion-Gheber e per Elot, sulla riva del mare, nel paese di Edom. 18 E Curam, per mezzo della sua gente, gli mandò delle navi e degli uomini che conoscevano il mare; i quali andarono con la gente di Salomone a Ofir, vi presero quattrocentocinquanta talenti d’oro, e li portarono al re Salomone.

1 Stalo se potom po přeběhnutí dvadcíti let, v nichž stavěl Šalomoun dům Hospodinův a dům svůj, 2 Že vystavěl Šalomoun města, kteráž byl dal Chíram Šalomounovi, a osadil tam syny Izraelské. 3 Zatím táhl Šalomoun do Emat Soby, a zmocnil se jí. 4 I ustavěl Tadmor na poušti, a všecka města skladů vystavěl v Emat. 5 Vystavěl i Betoron hořejší, též i Betoron dolejší, města ohrazená zdmi, branami i závorami. 6 Ano i Baalat a všecka města, v nichž měl sklady Šalomoun, a všecka města vozů, i města jízdných, všecko vedlé žádosti své, cožkoli chtěl stavěti v Jeruzalémě a na Libánu, i po vší zemi panování svého. 7 Všecken také lid, kterýž byl pozůstal z Hetejských, a Amorejských a Ferezejských, a Hevejských a Jebuzejských, kteříž nebyli z Izraele, 8 Z synů jejich, kteříž byli pozůstali po nich v zemi té, jichž byli nevyhubili synové Izraelští, uvedl Šalomoun pod plat až do tohoto dne. 9 Ale z synů Izraelských, jichž nepodrobil Šalomoun v službu při díle svém, (nebo oni byli muži bojovní a přední knížata jeho, úředníci nad vozy a jezdci jeho), 10 Z těch, pravím, bylo předních vládařů, kteréž měl král Šalomoun, dvě stě a padesáte, kteříž panovali nad lidem. 11 Dceru pak Faraonovu přestěhoval Šalomoun z města Davidova do domu, kterýž jí byl vystavěl. Nebo řekl: Nemohlať by bydliti manželka má v domě Davida krále Izraelského, nebo svatý jest, proto že vešla do něho truhla Hospodinova. 12 Tedy obětoval Šalomoun zápaly Hospodinu na oltáři Hospodinovu, kterýž byl vzdělal před síní, 13 Cokoli náležitě každého dne obětováno býti mělo podlé přikázaní Mojžíšova, ve dny sobotní, na novměsíce a na slavnosti, po třikrát do roka, na slavnost přesnic, na slavnost téhodnů, a na slavnost stánků. 14 Ustanovil také podlé nařízení Davida otce svého pořádky kněžské k úřadům jejich, a Levíty ku povinnostem jejich, aby chválili Boha, a přisluhovali při kněžích náležitě každého dne, a vrátné v pořádcích jejich u jedné každé brány; nebo tak byl rozkaz Davida muže Božího. 15 Aniž se uchýlili od rozkázaní králova kněžím a Levítům při všeliké věci i při pokladích. 16 A když dostrojeno bylo všecko dílo Šalomounovo od toho dne, v němž založen byl dům Hospodinův, až do vystavení jeho, a tak dokonán byl dům Hospodinův, 17 Tedy jel Šalomoun do Aziongaber a do Elat při břehu mořském v zemi Idumejské. 18 I poslal jemu Chíram po služebnících svých lodí, a služebníky umělé na moři, kteříž plavivše se s služebníky Šalomounovými do Ofir, nabrali odtud čtyři sta a padesáte centnéřů zlata, a přinesli je králi Šalomounovi.