1 Io sono l’uomo che ha visto l’afflizione sotto la verga del suo furore. 2 Egli mi ha condotto, mi ha fatto camminare nelle tenebre e non nella luce. 3 Sì, contro di me di nuovo volge la sua mano tutto il giorno.

4 Egli ha consumato la mia carne e la mia pelle, ha spezzato le mie ossa. 5 Ha costruito contro di me e mi ha circondato di veleno e di affanno. 6 Mi ha fatto abitare in luoghi tenebrosi, come quelli che sono morti da lungo tempo.

7 Egli mi ha circondato di un muro, perché non esca; mi ha caricato di pesanti catene. 8 Anche quando grido e chiedo aiuto, egli chiude l’accesso alla mia preghiera. 9 Egli mi ha sbarrato la strada con blocchi di pietra, ha sconvolto i miei sentieri.

10 Egli è stato per me come un orso in agguato, come un leone in luoghi nascosti. 11 Mi ha sviato dal mio cammino e mi ha lacerato, mi ha reso desolato. 12 Ha teso il suo arco, mi ha preso come bersaglio delle sue frecce.

13 Mi ha fatto penetrare nelle reni le frecce della sua faretra. 14 Io sono diventato lo scherno di tutto il mio popolo, la sua canzone di tutto il giorno. 15 Egli mi ha saziato di amarezza, mi ha abbeverato di assenzio.

16 Mi ha spezzato i denti con la ghiaia, mi ha affondato nella cenere. 17 Tu mi hai allontanato dalla pace, io ho dimenticato il benessere. 18 Io ho detto: "È sparita la mia fiducia, non ho più speranza nell’Eterno!".

19 Ricòrdati della mia afflizione, della mia vita raminga, dell’assenzio e del veleno! 20 La mia anima se ne ricorda sempre, ed è abbattuta dentro di me. 21 Questo voglio richiamare alla mente, per questo voglio sperare:

22 è una grazia dell’Eterno che non siamo stati interamente distrutti; le sue compassioni non sono esaurite, 23 si rinnovano ogni mattina. Grande è la tua fedeltà! 24 "L’Eterno è la mia parte", dice l’anima mia, "perciò spererò in lui".

25 L’Eterno è buono con quelli che sperano in lui, con l’anima che lo cerca. 26 Buona cosa è aspettare in silenzio la salvezza dell’Eterno. 27 Buona cosa è per l’uomo portare il giogo nella sua giovinezza.

28 Si sieda solitario e stia in silenzio quando l’Eterno glielo impone! 29 Metta la sua bocca nella polvere! forse c’è ancora speranza. 30 Porga la guancia a chi lo percuote, si sazi pure di umiliazioni!

31 Poiché il Signore non respinge per sempre, 32 ma se affligge ha pure compassione, secondo la sua grande bontà; 33 poiché non è volentieri che egli umilia e affligge i figli degli uomini.

34 Quando uno schiaccia sotto i piedi tutti i prigionieri della terra, 35 quando uno perverte il diritto di un uomo in presenza dell’Altissimo, 36 quando si fa torto a qualcuno nella sua causa, il Signore non lo vede?

37 Chi dice mai una cosa che si avveri, se il Signore non lo ha comandato? 38 Il male e il bene non procedono forse dalla bocca dell’Altissimo? 39 Perché un uomo si dovrebbe rammaricare, uno valoroso, per la punizione dei propri peccati?

40 Esaminiamo le nostre vie, scrutiamole e torniamo all’Eterno! 41 Eleviamo il nostro cuore insieme alle nostre mani a Dio nei cieli! 42 "Noi abbiamo peccato, siamo stati ribelli e tu non hai perdonato.

43 Ti sei avvolto nella tua ira e ci hai inseguiti; tu hai ucciso senza pietà; 44 ti sei avvolto in una nuvola, perché la preghiera non potesse passare; 45 tu hai fatto di noi delle spazzature, dei rifiuti in mezzo ai popoli.

46 Tutti i nostri nemici spalancano la bocca contro di noi. 47 Ci sono toccati il terrore, la fossa, la desolazione e la rovina". 48 I miei occhi si sciolgono in fiumi di lacrime, a causa della rovina della figlia del mio popolo.

49 Il mio occhio si scioglie in lacrime, senza posa, senza interruzione, 50 finché dal cielo l’Eterno non guardi e non veda il nostro stato. 51 Il mio occhio mi tormenta a causa di tutte le figlie della mia città.

52 Quelli che mi sono nemici senza motivo, mi hanno dato la caccia come a un uccello. 53 Mi hanno distrutto la vita nella fossa, mi hanno gettato delle pietre addosso. 54 Le acque salivano fin sopra il mio capo, io dicevo: "È finita per me!".

55 Io ho invocato il tuo nome, o Eterno, dal fondo della fossa. 56 Tu hai udito la mia voce; non nascondere il tuo orecchio al mio sospiro, al mio grido! 57 Nel giorno che io ti ho invocato ti sei avvicinato; tu hai detto: "Non temere!".

58 O Signore, tu hai difeso la mia causa, tu hai redento la mia vita. 59 O Eterno, tu vedi il torto che mi è fatto, giudica tu la mia causa! 60 Tu vedi tutto il loro rancore, tutte le loro macchinazioni contro di me.

61 Tu odi i loro oltraggi, o Eterno, tutte le loro macchinazioni contro di me, 62 il linguaggio di quelli che insorgono contro di me, quello che meditano contro di me tutto il giorno! 63 Guarda! quando si siedono, quando si alzano, io sono la loro canzone.

64 Tu li retribuirai, o Eterno, secondo l’opera delle loro mani. 65 Darai loro indurimento di cuore, la tua maledizione. 66 Li inseguirai nella tua ira e li sterminerai sotto i cieli dell’Eterno.

1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího. 2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu. 3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den. 4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé. 5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí. 6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli. 7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj. 8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou. 9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl. 10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších. 11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý. 12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám. 13 Postřelil ledví má střelami toulu svého. 14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den. 15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem. 16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela. 17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí, 18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu. 19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč, 20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně. 21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám), 22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho, 23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá. 24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm. 25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá. 26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo. 27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého, 28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo, 29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje, 30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou. 31 Neboť nezamítá Pán na věčnost; 32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého. 33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských. 34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi, 35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího, 36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje. 37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal? 38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré? 39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své? 40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu. 41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe. 42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš. 43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ. 44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba. 45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto. 46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši. 47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření. 48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého. 49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení, 50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe. 51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého. 52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny. 53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením. 54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně. 55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší. 56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým. 57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se. 58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj. 59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti. 60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně. 61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně, 62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den. 63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich. 64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich. 65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně. 66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.