L’amato all’amata:

1 Sono venuto nel mio giardino, o mia sorella, o sposa mia; ho colto la mia mirra e i miei aromi; ho mangiato il mio favo di miele; ho bevuto il mio vino e il mio latte.

Le figlie di Gerusalemme:

Amici, mangiate, bevete, inebriatevi d’amore!

L’amata all’amato:

2 Io dormivo, ma il mio cuore vegliava. Sento la voce del mio amico, che bussa e dice: "Aprimi, sorella mia, amica mia, colomba mia, o mia perfetta! Poiché il mio capo è coperto di rugiada e le mie chiome sono piene di gocce della notte". 3 Io mi sono tolta la gonna; come me la rimetterei ancora? Mi sono lavata i piedi; come li sporcherei ancora? 4 L’amico mio ha passato la mano per il buco della porta, e le mie viscere si sono commosse per lui. 5 Mi sono alzata per aprire al mio amico, e le mie mani hanno stillato mirra, le mie dita mirra liquida, sulla maniglia della serratura. 6 Ho aperto all’amico mio, ma l’amico mio si era ritirato, era partito. Ero fuori di me mentre lui parlava; l’ho cercato, ma non l’ho trovato; l’ho chiamato, ma non mi ha risposto. 7 Le guardie che vanno attorno per la città mi hanno incontrata, mi hanno battuta, mi hanno ferita; le guardie delle mura mi hanno strappato il velo.

L’amata alle figlie di Gerusalemme:

8 Io vi scongiuro, o figlie di Gerusalemme, se trovate il mio amico, che gli direte? Che sono malata di amore.

Le figlie di Gerusalemme:

9 Che è dunque l’amico tuo, più di un altro amico, o più bella fra le donne? Che è dunque l’amico tuo, più di un altro amico, che così ci scongiuri?

L’amata alle figlie di Gerusalemme:

10 L’amico mio è bianco e vermiglio, e si distingue fra diecimila. 11 Il suo capo è oro finissimo, le sue chiome sono crespe, nere come il corvo. 12 I suoi occhi assomigliano a colombe in riva a dei ruscelli, lavati nel latte, montati nei castoni di un anello. 13 Le sue gote sono come un’aia di aromi, come aiuole di fiori profumati; le sue labbra sono gigli, e stillano mirra liquida. 14 Le sue mani sono anelli d’oro, incastonati di berilli; il suo corpo è di avorio lucente, coperto di zaffiri. 15 Le sue gambe sono colonne di marmo, fondate su basi d’oro puro. Il suo aspetto è come il Libano, superbo come i cedri; 16 il suo palato è tutto dolcezza, tutta la sua persona è un incanto. Tale è l’amor mio, tale è l’amico mio, o figlie di Gerusalemme.

1 Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své. Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, moji milí. 2 Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních. 3 Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti? 4 Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně. 5 I vstala jsem, abych otevřela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory. 6 Otevřelať jsem byla milému svému, ale milý můj již byl ušel, a pominul. Duše má byla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi. 7 Nalezše mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských. 8 Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí. 9 Což má milý tvůj mimo jiné milé, ó nejkrásnější z žen? Co má milý tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ? 10 Milý můj jest bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců jiných. 11 Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kadeřavé, černé jako havran. 12 Oči jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti. 13 Líce jeho jako záhonkové vonných věcí, jako květové vonných věcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou. 14 Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené. 15 Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové. 16 Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské. 17 Kamže odšel milý tvůj, ó nejkrásnější z žen? Kam se obrátil milý tvůj? A hledati ho budeme s tebou.