1 Guai a quelli che meditano l’iniquità e tramano il male sui loro letti, per compierlo allo spuntare del giorno, quando hanno il potere nelle loro mani! 2 Desiderano dei campi e li estorcono; delle case e se le prendono; così opprimono l’uomo e la sua casa, l’individuo e la sua proprietà. 3 Perciò così parla l’Eterno: "Ecco, io medito contro questa razza un male a cui non potrete sottrarre il collo; non camminerete più a testa alta, perché saranno tempi cattivi. 4 In quel giorno si comporrà un proverbio su di voi, si canterà un lamento e si dirà: ‘È finita! Noi siamo interamente rovinati! Egli passa ad altri l’eredità del mio popolo! Vedete come egli me la toglie! I nostri campi li distribuisce agli infedeli!’". 5 Perciò tu non avrai più nessuno che misuri con la cordicella per tirare a sorte nell’assemblea dell’Eterno.

6 "Non profetizzate!", essi vanno ripetendo. "Anche se non si profetizzino queste cose, non si eviterà l’infamia". 7 O tu, che porti il nome di casa di Giacobbe, l’Eterno è forse pronto all’ira? È questo il suo modo di agire? "Le mie parole non sono forse favorevoli a chi cammina rettamente? 8 Ma da qualche tempo il mio popolo insorge come un nemico; voi strappate via il mantello dalla veste di quelli che passano tranquilli, che tornano dalla guerra. 9 Voi scacciate le donne del mio popolo dalle case che sono la loro gioia; voi togliete per sempre la mia gloria ai loro figli. 10 Alzatevi, andatevene! perché questo non è luogo di riposo; a causa della sua impurità, provoca distruzione, una distruzione orrenda. 11 Se uno che corre dietro al vento e spaccia menzogne dicesse: ‘Io predirò per te vino e bevande forti!’, sarebbe un profeta per questo popolo.

12 Io ti radunerò, o Giacobbe, ti radunerò tutto quanto! Certo io raccoglierò il residuo d’Israele; io li farò venire assieme come pecore in un ovile, come un gregge in mezzo al pascolo; il luogo sarà affollato di uomini. 13 Chi farà la breccia salirà davanti a loro; essi faranno la breccia, passeranno per la porta e usciranno per essa; il loro re marcerà davanti a loro e l’Eterno sarà alla loro testa".

1 Běda těm, kteříž vymýšlejí nepravost a ukládají zlé na ložcích svých, a na úsvitě ráno vykonávají je, když jest v moci rukou jejich. 2 Požádají polí, i vydírají, takž i domů, a odjímají; a tak provozují moc nad mužem i domem jeho, nad jedním každým i dědictvím jeho. 3 Protož takto praví Hospodin: Aj, já myslím proti čeledi té věc zlou, odkudž nevyňmete hrdel vašich, aniž budete choditi vysokomyslně; nebo čas zlý bude. 4 V ten den užívati budou o vás přísloví, a naříkati budou naříkáním žalostným, řkouce: Do cela zpuštěni jsme, podíl lidu mého proměnil. Jaktě mi jej odjal, a vzav pole naše, rozdělil! 5 Protož nebudeš míti, kdožť by vztáhl provazec na los v shromáždění Hospodinovu. 6 Neprorokujte. Budou prorokovati, ale nebudou těmto prorokovati, a neponesou pohanění. 7 Ó kteráž sloveš domem Jákobovým, zdali do těsna vehnán býti má duch Hospodinův? To-liž by skutkové jeho byli? Zdaliž slova má nejsou dobrá tomu, kdož upřímě chodí? 8 Včera byl lidem mým, již jako nepřítel povstává. Majíce oděv, plášť strhujete s těch, kteříž chodí bezpečně, vyhýbajíce se bitvě. 9 Manželky lidu mého vyháníte z domu rozkoší jejich, od dítek jejich odjímáte slávu mou na věky. 10 Vstaňte a odejděte, neboť tato není sídlem pro nečistotu. Ztratí vás, a to ztracením jistým. 11 Jestliže za proroka se vydávaje a lež mluvě, říká: Budu tobě prorokovati o víně aneb o nápoji opojujícím, takový bývá prorokem lidu tohoto. 12 Jistotně zberu tě, Jákobe, docela, jistotně shromáždím ostatky Izraele, a seženu je v hromadu jako ovce v Bozra, jako stádo do prostřed ovčince jeho, i vzejde hluk od lidu. 13 Vstoupí ten, kterýž prolamovati bude před nimi. Prolomí, a projdou bránu, a vyjdou skrze ni; ano i král jejich půjde před nimi, a Hospodin na špici jejich.