1 Quando Efraim parlava, incuteva spavento; egli si era innalzato in Israele, ma, quando si rese colpevole servendo Baal, morì. 2 Ora continuano a peccare, con il loro argento si fanno delle immagini fuse, degli idoli di loro invenzione, che sono tutti opera di artefici. Di loro si dice: ‘Sgozzano uomini, baciano vitelli!’. 3 Perciò saranno come la nuvola mattutina, come la rugiada che al mattino scompare, come la pula che il vento porta via dall’aia, come il fumo che esce dalla finestra.

4 Eppure, io sono l’Eterno, il tuo Dio, fin dal paese d’Egitto; tu non devi riconoscere altro Dio all’infuori di me, e all’infuori di me non c’è altro salvatore. 5 Io ti conobbi nel deserto, nel paese della grande aridità. 6 Quando avevano pastura, si saziavano; quando erano sazi, il loro cuore si inorgogliva; perciò mi dimenticarono. 7 Perciò sono diventato per loro come un leone; li spierò sulla strada come un leopardo; 8 li affronterò come un’orsa privata dei suoi piccoli e lacererò loro l’involucro del cuore; li divorerò come una leonessa, le belve dei campi li sbraneranno.

9 È la tua perdizione, o Israele, l’essere contro di me, contro il tuo aiuto. 10 Dov’è dunque il tuo re? Ti salvi egli in tutte le tue città! Dove sono i tuoi giudici, dei quali dicevi: ‘Dammi un re e dei capi!’? 11 Io ti do un re nella mia ira e te lo riprendo nel mio furore. 12 L’iniquità di Efraim è legata in fascio, il suo peccato è tenuto in serbo. 13 Dolori di partoriente verranno per lui; egli è un figlio non saggio; poiché, quando è giunto il momento, non si presenta per nascere. 14 Io li riscatterei dal potere del soggiorno dei morti, li redimerei dalla morte; sarei la tua peste, o morte, sarei la tua distruzione, o soggiorno dei morti; ma il loro pentimento è nascosto ai miei occhi! 15 Egli sia pure fertile tra i suoi fratelli; il vento orientale verrà, il vento dell’Eterno, che sale dal deserto; le sue sorgenti saranno essiccate e le sue fonti prosciugate. Il nemico porterà via il tesoro dei suoi oggetti preziosi. 16 Samaria sarà punita per la sua colpa, perché si è ribellata al suo Dio. Cadranno per la spada; i loro bambini saranno schiacciati, le loro donne incinte saranno sventrate".

1 Když mluvíval Efraim, býval strach; vznešený byl v Izraeli, ale prohřešiv při Bálovi, tožť umřel. 2 A i nyní ještě předce hřeší. Nebo dělají sobě a slévají z stříbra svého podlé rozumu svého strašidla, ješto všecko to není než dílo řemeslníků, o čemž říkají: Lidé, kteříž obětují, telata ať líbají. 3 Protož budou jako oblak ranní a jako rosa jitřní, kteráž odchází, jako plevy vichřicí zachvácené z humna, a jako dým z komínu, 4 Ješto já jsem Hospodin Bůh tvůj od vyjití z země Egyptské, a Boha kromě mne nepoznal jsi, aniž jest jiný vysvoboditel kromě mne. 5 Jáť jsem tě poznal na poušti v zemi velmi vyprahlé. 6 Dobré pastvy měvše, nasyceni jsou, ale když se nasytili, pozdvihlo se srdce jejich, protož zapomenuli na mne. 7 Pročež budu jim jako lítý lev, jako pardus vedlé cesty číhati budu. 8 Potkám se s nimi jako nedvěd osiřelý, a roztrhám všecko srdce jejich, a sežeru je tam jako lev, jako zvěř divoká roztrhující je. 9 Z tebeť jest zhouba tvá, ó Izraeli, ješto ve mně všecka pomoc tvá. 10 Kdež jest král tvůj? Kdež jest? Nechť tě zachová ve všech městech tvých. Aneb soudcové tvoji, o nichž jsi řekl: Dej mi krále a knížata? 11 Dal jsem tobě krále v hněvě svém, a odjal jsem v prchlivosti své. 12 Svázánať jest nepravost Efraimova, schován jest hřích jeho. 13 Bolesti rodičky přijdou na něj; jest syn nemoudrý, sic jinak nezůstával by tak dlouho v životě matky. 14 Z ruky hrobu vyplatím je, od smrti vykoupím je; budu zhoubcím tvým, ó smrti, budu zkažením tvým, ó hrobe, želení skryto bude od očí mých. 15 Nebo on mezi bratřími ovoce ponese, ač prv přijde vítr východní, vítr Hospodinův od pouště vstupující, a vysuší studnice jeho, osuší i vrchoviště jeho; onenno rozchvátá poklad všech nejdražších klénotů. 16 Zpuštěna bude Samaří, proto že se protivila Bohu svému; od meče padnou, dítky jejich zrozrážíny budou, a těhotné ženy jejich zroztínány.