1 Propose loro ancora questa parabola per mostrare che doveano del continuo pregare e non stancarsi.2 In una certa città v’era un giudice, che non temeva Iddio né avea rispetto per alcun uomo;3 e in quella città vi era una vedova, la quale andava da lui dicendo: Fammi giustizia del mio avversario.4 Ed egli per un tempo non volle farlo; ma poi disse fra sé: benché io non tema Iddio e non abbia rispetto per alcun uomo,5 pure, poiché questa vedova mi dà molestia, le farò giustizia, che talora, a forza di venire, non finisca col rompermi la testa.6 E il Signore disse: Ascoltate quel che dice il giudice iniquo.7 E Dio non farà egli giustizia ai suoi eletti che giorno e notte gridano a lui, e sarà egli tardo per loro?8 Io vi dico che farà loro prontamente giustizia. Ma quando il Figliuol dell’uomo verrà, troverà egli la fede sulla terra?9 E disse ancora questa parabola per certuni che confidavano in se stessi di esser giusti e disprezzavano gli altri:10 Due uomini salirono al tempio per pregare; l’uno Fariseo, e l’altro pubblicano.11 Il Fariseo, stando in piè, pregava così dentro di sé: O Dio, ti ringrazio ch’io non sono come gli altri uomini, rapaci, ingiusti, adulteri; né pure come quel pubblicano.12 Io digiuno due volte la settimana; pago la decima su tutto quel che posseggo.13 Ma il pubblicano, stando da lungi, non ardiva neppure alzar gli occhi al cielo; ma si batteva il petto, dicendo: O Dio, sii placato verso me peccatore!14 Io vi dico che questi scese a casa sua giustificato, piuttosto che quell’altro; perché chiunque s’innalza sarà abbassato; ma chi si abbassa sarà innalzato.15 Or gli recavano anche i bambini, perché li toccasse; ma i discepoli, veduto questo, sgridavano quelli che glieli recavano.16 Ma Gesù chiamò a sé i bambini, e disse: Lasciate i piccoli fanciulli venire a me, e non glielo vietate, perché di tali è il regno di Dio.17 In verità io vi dico che chiunque non avrà ricevuto il regno di Dio come un piccolo fanciullo, non entrerà punto in esso.18 E uno dei principali lo interrogò, dicendo: Maestro buono, che farò io per ereditare la vita eterna?19 E Gesù gli disse: Perché mi chiami buono? Nessuno è buono, salvo uno solo, cioè Iddio.20 Tu sai i comandamenti: Non commettere adulterio; non uccidere; non rubare; non dir falsa testimonianza; onora tuo padre e tua madre.21 Ed egli rispose: Tutte queste cose io le ho osservate fin dalla mia giovinezza.22 E Gesù, udito questo, gli disse: Una cosa ti manca ancora; vendi tutto ciò che hai, e distribuiscilo ai poveri, e tu avrai un tesoro nel cielo; poi vieni e seguitami.23 Ma egli, udite queste cose, ne fu grandemente attristato, perché era molto ricco.24 E Gesù, vedendolo a quel modo, disse: Quanto malagevolmente coloro che hanno delle ricchezze entreranno nel regno di Dio!25 Poiché è più facile a un cammello passare per la cruna d’un ago, che ad un ricco entrare nel regno di io.26 E quelli che udiron questo dissero: Chi dunque può esser salvato?27 Ma egli rispose: Le cose impossibili agli uomini sono possibili a Dio.28 E Pietro disse: Ecco, noi abbiam lasciato le nostre case, e t’abbiam seguitato.29 Ed egli disse loro: Io vi dico in verità che non v’è alcuno che abbia lasciato casa, o moglie, o fratelli, o genitori, o figliuoli per amor del regno di Dio,30 il quale non ne riceva molte volte tanto in questo tempo, e nel secolo avvenire la vita eterna.31 Poi, presi seco i dodici, disse loro: Ecco, noi saliamo a Gerusalemme, e saranno adempiute rispetto al igliuol dell’uomo tutte le cose scritte dai profeti;32 poiché egli sarà dato in man de’ Gentili, e sarà schernito ed oltraggiato e gli sputeranno addosso;33 e dopo averlo flagellato, l’uccideranno; ma il terzo giorno risusciterà.34 Ed essi non capirono nulla di queste cose; quel parlare era per loro oscuro, e non intendevano le cose dette loro.35 Or avvenne che com’egli si avvicinava a Gerico, un certo cieco sedeva presso la strada, mendicando;36 e, udendo la folla che passava, domandò che cosa fosse.37 E gli fecero sapere che passava Gesù il Nazareno.38 Allora egli gridò: Gesù figliuol di Davide, abbi pietà di me!39 E quelli che precedevano lo sgridavano perché tacesse; ma lui gridava più forte: Figliuol di Davide, abbi pietà di me!40 E Gesù, fermatosi, comandò che gli fosse menato; e quando gli fu vicino, gli domandò:41 Che vuoi tu ch’io ti faccia? Ed egli disse: Signore, ch’io ricuperi la vista.42 E Gesù gli disse: Ricupera la vista; la tua fede t’ha salvato.43 E in quell’istante ricuperò la vista, e lo seguiva glorificando Iddio; e tutto il popolo, veduto ciò, diede lode a Dio.

1 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,2 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.3 Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.4 A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.6 I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.7 A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?8 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?9 I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.11 Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.14 Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.15 Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.16 Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.17 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.18 I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?19 I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.20 Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.21 On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.22 Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.24 A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.26 Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?27 A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.28 I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.29 On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,30 Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.31 Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.32 Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.33 A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.34 Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.35 I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.38 I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!39 A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,41 Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.42 A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.43 A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.