1 In que’ giorni, essendo di nuovo la folla grandissima, e non avendo ella da mangiare, Gesù, chiamati a sé i discepoli, disse loro:2 Io ho pietà di questa moltitudine; poiché già da tre giorni sta con me e non ha da mangiare.3 E se li rimando a casa digiuni, verranno meno per via; e ve n’hanno alcuni che son venuti da lontano.4 E i suoi discepoli gli risposero: Come si potrebbe mai saziarli di pane qui, in un deserto?5 Ed egli domandò loro: Quanti pani avete? Essi dissero: Sette.6 Ed egli ordinò alla folla di accomodarsi per terra; e prese i sette pani, dopo aver rese grazie, li spezzò e diede ai discepoli perché li ponessero dinanzi alla folla; ed essi li posero.7 Avevano anche alcuni pochi pescetti ed egli, fatta la benedizione, comandò di porre anche quelli dinanzi a loro.8 E mangiarono e furono saziati; e de’ pezzi avanzati si levarono sette panieri.9 Or erano circa quattromila persone. Poi Gesù li licenziò;10 e subito, montato nella barca co’ suoi discepoli, andò dalle parti di Dalmanuta.11 E i Farisei si recarono colà e si misero a disputar con lui, chiedendogli, per metterlo alla prova, un segno dal cielo.12 Ma egli, dopo aver sospirato nel suo spirito, disse: Perché questa generazione chiede un segno? In verità io vi dico: Non sarà dato alcun segno a questa generazione.13 E lasciatili, montò di nuovo nella barca e passò all’altra riva.14 Or i discepoli avevano dimenticato di prendere dei pani, e non avevano seco nella barca che un pane solo.15 Ed egli dava loro de’ precetti dicendo: Badate, guardatevi dal lievito de’ Farisei e dal lievito d’Erode!16 Ed essi si dicevano gli uni agli altri: Egli è perché non abbiam pane.17 E Gesù, accortosene, disse loro: Perché ragionate voi del non aver pane? Non riflettete e non capite voi ancora? Avete il cuore indurito?18 Avendo occhi non vedete? e avendo orecchie non udite? e non avete memoria alcuna?19 Quand’io spezzai i cinque pani per i cinquemila, quante ceste piene di pezzi levaste? Essi dissero: Dodici.20 E quando spezzai i sette pani per i quattromila, quanti panieri pieni levaste?21 Ed essi risposero: Sette. E diceva loro: Non capite ancora?22 E vennero in Betsaida; e gli fu menato un cieco, e lo pregarono che lo toccasse.23 Ed egli, preso il cieco per la mano, lo condusse fuor dal villaggio; e sputatogli negli occhi e impostegli e mani, gli domandò:24 Vedi tu qualche cosa? Ed egli, levati gli occhi, disse: Scorgo gli uomini, perché li vedo camminare, e mi paion alberi.25 Poi Gesù gli mise di nuovo le mani sugli occhi; ed egli riguardò e fu guarito e vedeva ogni cosa chiaramente.26 E Gesù lo rimandò a casa sua e gli disse: Non entrar neppure nel villaggio.27 Poi Gesù, co’ suoi discepoli, se ne andò verso le borgate di Cesare di Filippo; e cammin facendo domandò ai suoi discepoli: Chi dice la gente ch’io sia?28 Ed essi risposero: Gli uni, Giovanni Battista: altri, Elia; ed altri, uno de’ profeti.29 Ed egli domandò loro: E voi, chi dite ch’io sia? E Pietro rispose: Tu sei il Cristo.30 Ed egli vietò loro severamente di dir ciò di lui ad alcuno.31 Poi cominciò ad insegnar loro ch’era necessario che il Figliuol dell’uomo soffrisse molte cose, e fosse reietto dagli anziani e dai capi sacerdoti e dagli scribi, e fosse ucciso, e in capo a tre giorni risuscitasse.32 E diceva queste cose apertamente. E Pietro, trattolo da parte, prese a rimproverarlo.33 Ma egli, rivoltosi e guardati i suoi discepoli, rimproverò Pietro dicendo: Vattene via da me, Satana! Tu non hai il senso delle cose di Dio, ma delle cose degli uomini.34 E chiamata a sé la folla coi suoi discepoli, disse loro: Se uno vuol venire dietro a me, rinunzi a se stesso e prenda la sua croce e mi segua.35 Perché chi vorrà salvare la sua vita, la perderà; ma chi perderà la sua vita per amor di me e del angelo, la salverà.36 E che giova egli all’uomo se guadagna tutto il mondo e perde l’anima sua?37 E infatti, che darebbe l’uomo in cambio dell’anima sua?38 Perché se uno si sarà vergognato di me e delle mie parole in questa generazione adultera e peccatrice, anche il Figliuol dell’uomo si vergognerà di lui quando sarà venuto nella gloria del Padre suo coi santi angeli.

1 V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:2 Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.3 A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.4 Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?5 I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.6 I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.7 A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.8 I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.9 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.10 Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.11 I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.12 A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.13 A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.14 I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.15 Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.16 I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.17 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?18 Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,19 Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.20 A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.21 I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte?22 I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.23 I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.24 A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.25 Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.26 I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav.27 Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?28 Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.29 Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.30 I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili.31 I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.32 Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.33 Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.34 A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.35 Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.36 Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?37 Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?38 Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.