1 Uram, te vagy Istenem, magasztallak, dícsérem nevedet! Mivel csodát cselekvél, örök tanácsaid hûség és igazság.

2 Mert a városból kõrakást csináltál, az erõs városból romot, az idegenek palotáját [olyanná tetted, hogy] nincs [többé] város; soha örökké meg nem épül.

3 Ezért dicsõítnek téged erõs népek, erõszakos pogányok városai félnek téged!

4 Mert erõssége voltál a gyöngének, erõssége a szegénynek szorongásában; a szélvész ellen oltalom, árnyék a hévség ellen, mikor az erõszakosok haragja olyan volt, mint kõfalrontó szélvész.

5 Mint hévséget száraz földön, megalázod az idegeneknek háborgását, mint a hévség sûrû felleg miatt, megszünt a pogányoknak éneke.

6 És szerez a seregek Ura minden népeknek e hegyen lakodalmat kövér eledelekbõl, lakodalmat erõs borból; velõs, kövér eledelekbõl, megtisztult erõs borból;

7 S elveszi e hegyen a fátyolt, mely beboríta minden népeket, és a takarót, mely befödött vala minden népségeket;

8 Elveszti a halált örökre, és letörli az Úr Isten a könyhullatást minden orczáról: és népe gyalázatát eltávolítja az egész földrõl; mert az Úr szólott.

9 És szólnak ama napon: Ímé Istenünk, a kit mi vártunk és a ki megtart minket; ez az Úr, a kit mi vártunk, örüljünk és örvendezzünk szabadításában!

10 Mert az Úr keze nyugszik e hegyen, és eltapostatik Moáb az õ földében, mint eltapostatik a szalma a ganaj levében.

11 És kiterjeszti kezeit abban, mint kiterjeszti az úszó, hogy ússzék; de az Úr megalázza kevélységét és kezei csalárdságát;

12 És magas falaid erõsségét lerontja, megalázza, a földre, porba dobja.

1 Hospodine, ty jsi Bůh můj, vyvyšovati tě budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi učinil předivné věci. Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda.

2 Nebo jsi obrátil město v hromadu, město hrazené v zříceninu, paláce cizozemců, aby nebyli městem, a na věky aby nebyli zase staveni.

3 Protož ctíti tě budou lid silný, města národů hrozných báti se tebe budou.

4 Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed).

5 Hlučení cizozemců jsi přetrhl jako horkost v sucho, horkost stínem oblaku; zhouba ukrutných přetržena.

6 I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z vína vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z vína vystálého a učištěného.

7 A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové.

8 Sehltí i smrt u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři, a pohanění lidu svého odejme ze vší země; (nebo Hospodin mluvil).

9 Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho.

10 Nebo odpočine ruka Hospodinova na hoře této, a mlácen bude Moáb na místě svém, jako vymlacována bývá pleva do hnoje.

11 A roztáhneť ruce své u prostřed něho, jako roztahuje ten, kterýž plyne k plování, a poníží pýchy jeho rameny rukou svých.

12 A tak pevnost i výsost zdí tvých sehne, poníží a srazí na zem až do prachu.