1 A jó ember jóakaratot nyer az Úrtól; de a gonosz embert kárhoztatja õ.
2 Nem erõsül meg ember az istentelenséggel; az igazaknak pedig gyökerök ki nem mozdul.
3 A derék asszony koronája az õ férjének; de mint az õ csontjaiban való rothadás, [olyan] a megszégyenítõ.
4 Az igazaknak gondolatjaik igazak; az istentelenek tanácsa csalás.
5 Az istenteleneknek beszédei leselkednek a vér után; az igazaknak pedig szája megszabadítja azokat.
6 Leomlanak az istentelenek, és oda lesznek; az igazak háza pedig megáll.
7 Az õ értelme szerint dicsértetik a férfiú; de az elfordult elméjû útálatos lesz.
8 Jobb, a kit kevésre tartanak, és szolgája van, mint a ki magát felmagasztalja, és szûk kenyerû.
9 Az igaz az õ barmának érzését [is] ismeri, az istentelenek szíve pedig kegyetlen.
10 A ki míveli az õ földét, megelégedik eledellel; a ki pedig követ hiábavalókat, bolond az.
11 Kivánja az istentelen a gonoszok prédáját; de az igaznak gyökere ád [gyümölcsöt.]
12 Az ajkaknak vétkében gonosz tõr van, de kimenekedik a nyomorúságból az igaz.
13 Az õ szájának gyümölcsébõl elégedik meg a férfi jóval; és az õ cselekedetének fizetését veszi az ember önmagának.
14 A bolondnak úta helyes az õ szeme elõtt, de a ki tanácscsal él, bölcs az.
15 A bolondnak haragja azon napon megismertetik; elfedezi pedig a szidalmat az eszes ember.
16 A ki igazán szól, megjelenti az igazságot, a hamis bizonyság pedig az álnokságot.
17 Van olyan, a ki beszél hasonlókat a tõrszúrásokhoz; de a bölcseknek nyelve orvosság.
18 Az igazmondó ajak megáll mind örökké; a hazugságnak pedig nyelve egy szempillantásig.
19 Álnokság van a gonosz gondolóknak szívében; a békességnek tanácsosiban pedig vígasság.
20 Nem vettetik az igaz semmi bántásba; az istentelenek pedig teljesek nyavalyával.
21 Útálatosok az Úrnál a csalárd beszédek; a kik pedig cselekesznek hûségesen, kedvesek õ nála.
22 Az eszes ember elfedezi a tudományt; a bolondok elméje pedig kikiáltja a bolondságot.
23 A gyorsaknak keze uralkodik; a rest pedig adófizetõ lesz.
24 A férfiúnak elméjében való gyötrelem megalázza azt; a jó szó pedig megvidámítja azt.
25 Útba igazítja az õ felebarátját az igaz; de az istentelenek útja eltévelyíti õket.
26 Nem süti meg a rest, a mit vadászásával fogott; de drága marhája az embernek serénysége.
27 Az igazságnak útjában van élet; és az õ ösvényének úta halhatatlanság.
28
1 Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.
2 Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.
3 Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.
4 Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.
5 Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.
6 Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.
7 Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.
8 Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.
9 Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.
10 Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.
11 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.
12 Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.
13 Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.
14 Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.
15 Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.
16 Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.
17 Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.
18 Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.
19 Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.
20 V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.
21 Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.
22 Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.
23 Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.
24 Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.
25 Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.
26 Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.
27 Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.
28 Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.