Jó 27

1 Moreover Job continued his parable, and said,*27.1 continued: Heb. added to take up 2 As God liveth, who hath taken away my judgment; and the Almighty, who hath vexed my soul;*27.2 vexed…: Heb. made my soul bitter 3 All the while my breath is in me, and the spirit of God is in my nostrils;*27.3 the spirit…: that is, the breath which God gave him 4 My lips shall not speak wickedness, nor my tongue utter deceit. 5 God forbid that I should justify you: till I die I will not remove mine integrity from me. 6 My righteousness I hold fast, and will not let it go: my heart shall not reproach me so long as I live.*27.6 so long…: Heb. from my days

7 Let mine enemy be as the wicked, and he that riseth up against me as the unrighteous. 8 For what is the hope of the hypocrite, though he hath gained, when God taketh away his soul? 9 Will God hear his cry when trouble cometh upon him? 10 Will he delight himself in the Almighty? will he always call upon God?

11 I will teach you by the hand of God: that which is with the Almighty will I not conceal.*27.11 by…: or, being in the hand, etc 12 Behold, all ye yourselves have seen it; why then are ye thus altogether vain? 13 This is the portion of a wicked man with God, and the heritage of oppressors, which they shall receive of the Almighty. 14 If his children be multiplied, it is for the sword: and his offspring shall not be satisfied with bread. 15 Those that remain of him shall be buried in death: and his widows shall not weep. 16 Though he heap up silver as the dust, and prepare raiment as the clay; 17 He may prepare it, but the just shall put it on, and the innocent shall divide the silver. 18 He buildeth his house as a moth, and as a booth that the keeper maketh. 19 The rich man shall lie down, but he shall not be gathered: he openeth his eyes, and he is not. 20 Terrors take hold on him as waters, a tempest stealeth him away in the night. 21 The east wind carrieth him away, and he departeth: and as a storm hurleth him out of his place. 22 For God shall cast upon him, and not spare: he would fain flee out of his hand.*27.22 he…: Heb. in fleeing he would flee 23 Men shall clap their hands at him, and shall hiss him out of his place.

1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl: 2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou, 3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých, 4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti. 5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe. 6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy. 7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník. 8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho? 9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení? 10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času? 11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím. 12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte? 13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají: 14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem. 15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati. 16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů: 17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí. 18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný. 19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není. 20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher. 21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho. 22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude. 23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.