1 He, that being often reproved hardeneth his neck, shall suddenly be destroyed, and that without remedy. 2 When the righteous are in authority, the people rejoice: but when the wicked beareth rule, the people mourn. 3 Whoso loveth wisdom rejoiceth his father: but he that keepeth company with harlots spendeth his substance. 4 The king by judgment establisheth the land: but he that receiveth gifts overthroweth it. 5 A man that flattereth his neighbour spreadeth a net for his feet. 6 In the transgression of an evil man there is a snare: but the righteous doth sing and rejoice. 7 The righteous considereth the cause of the poor: but the wicked regardeth not to know it. 8 Scornful men bring a city into a snare: but wise men turn away wrath. 9 If a wise man contendeth with a foolish man, whether he rage or laugh, there is no rest. 10 The bloodthirsty hate the upright: but the just seek his soul. 11 A fool uttereth all his mind: but a wise man keepeth it in till afterwards. 12 If a ruler hearken to lies, all his servants are wicked. 13 The poor and the deceitful man meet together: the LORD lighteneth both their eyes. 14 The king that faithfully judgeth the poor, his throne shall be established for ever. 15 The rod and reproof give wisdom: but a child left to himself bringeth his mother to shame. 16 When the wicked are multiplied, transgression increaseth: but the righteous shall see their fall. 17 Correct thy son, and he shall give thee rest; yea, he shall give delight unto thy soul. 18 Where there is no vision, the people perish: but he that keepeth the law, happy is he. 19 A servant will not be corrected by words: for though he understand he will not answer. 20 Seest thou a man that is hasty in his words? there is more hope of a fool than of him. 21 He that delicately bringeth up his servant from a child shall have him become his son at the length. 22 An angry man stirreth up strife, and a furious man aboundeth in transgression. 23 A man’s pride shall bring him low: but honour shall uphold the humble in spirit. 24 Whoso is partner with a thief hateth his own soul: he heareth cursing, and bewrayeth it not. 25 The fear of man bringeth a snare: but whoso putteth his trust in the LORD shall be safe. 26 Many seek the ruler’s favour; but every man’s judgment cometh from the LORD. 27 An unjust man is an abomination to the just: and he that is upright in the way is abomination to the wicked.

1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.