1 Viešpatie, Tu buvai palankus savo kraštui, išlaisvinai Jokūbą.
2 Tu atleidai savo tautos kaltę, uždengei jos nusidėjimą.
3 Tu sulaikei savo pyktį, nukreipei savo rūstybės įkarštį.
4 Atgaivink mus, Dieve, mūsų gelbėtojau, tepaliauja Tavo rūstybė!
5 Nejaugi amžinai pyksi ant mūsų, rūstausi per kartų kartas!
6 Argi vėl mūsų neatgaivinsi, kad džiaugtumėmės Tavimi?
7 Viešpatie, parodyk mums savo gailestingumą, suteik išgelbėjimą!
8 Klausysiuos, ką kalba Viešpats Dievas! Jis juk skelbia taiką savo tautai ir šventiesiems; tenesigręžia jie į kvailystę.
9 Tikrai, Jo išgelbėjimas arti tiems, kurie Jo bijo, Jo šlovė gyvena tarp mūsų.
10 Gailestingumas ir tiesa susitiko, teisumas ir taika pasibučiavo.
11 Tiesa žels iš žemės, ir teisumas žvelgs iš dangaus.
12 Gausiai gėrybių duos Viešpats, ir žemė bus derlinga.
13 Teisumas eis pirma Jo ir nukreips mus į Jo kelią.
1 Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm.
2 Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba.
3 Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah.
4 Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou.
5 Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám.
6 Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu?
7 Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě?
8 Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám.
9 Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství.
10 Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší.
11 Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení.
12 Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati.
13 Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. [ (Psalms 85:14) Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své. ]